Druhý československý odboj, úloha tzv. Tří králů a odbojová role doc. Vladimíra Krajiny

Ve všech evropských okupovaných zemích z let 1939-45 začínal postupně vznikat odboj jako projev nevůle a odporu proti okupačním poměrům. Měl svou specifikaci podle jednotlivých zemích – Polsko, Jugoslávie, SSSR, Protektorát Čechy a Morava. Náš národ německou okupační vládu nikdy nepřijal.

Etapy národního odboje

Odboj měl u nás tři etapy:

1. do příchodu Heydricha
2. po 27.9.1941 – Heydrichův příchod
3. po Heydrichově smrti.

Odboj se také podílel na konečném osvobození naší země. Jeho vrchol spadal do let 1939-41, kdy měl různé fáze a vynalézavé formy.

Druhý československý odboj je největší mravní hodnota, jež české země ve 20. století prožily. Sešel se na něj takřka celý národ. První a třetí odboj byly taky hrdinské, ale první nereprezentoval celý národ, ve třetím šlo mnoho Čechů s KSČ.

V první etapě (před příchodem Heydricha) vznikl na jaře 1940 ÚVOD, řada činitelů – Drtina, Feierabend – odešla do emigrace. Dva subjekty: „tři králové“ (mušketýři) a Krajina – ne vždy spolupracovali.

Tři mušketýři: pplk. Josef Balabán, pplk. Josef Mašín (velitel pluku v Ruzyni) – předváleční velitelé a legionáři a štábní kapitán Václav Morávek – člověk velmi vzdělaný. V průběhu r. 1940 a na jaře 1941 měli dva úkoly:

• vykonávat sabotážní činnost na celém území protektorátu. Gestapo o nich vědělo, ale neznalo jejich jména a pobyty.
• získávání zpráv o stavu protektorátu a okupační armády. Údaje měli předávat Krajinovi – měl šifrovací oddělení, předával je Benešovi do Londýna.

Oznámili tak přepadení Francie, SSSR a další věci. Dochází zde ke vzniku konfliktů mezi „třemi králi“ a Krajinou – Krajina si je upravoval pro odvysílání – oni nesouhlasili. Od přelomu let 1940/41 dostali nové, velmi nebezpečné zadání z Londýna. Měli navázat kontakt s předválečným československým agentem německé národnosti Paulem Thümelem (agent A54), s nímž naše rozvědka spolupracovala již před válkou, pobýval v Praze. Navázali kontakt – tím se jejich zprávy zkvalitnily, ale došlo k jejich většímu ohrožení, protože agentu A54 přišlo gestapo na stopu. V dubnu 1941 je zatčen Balabán a v květnu 1941 Mašín. Balabán je na podzim popraven, Mašín později za heydrichiády. Morávek celý r. 1941 přežil, s agentem A54 kontaktoval dál, zastřelil se v důsledku zrady 21.3.1942. Měl se tam setkat s odbojářem, ale místo něho přišlo gestapo. Zemřel po převozu do nemocnice.

Krajina: nakonec byl prezidentem Havlem v r. 1993 oceněn řádem Bílého lva. Jeho posláním bylo posílat depeše do Londýna, které byly velmi oceňovány. Poslal jich 30-50 tisíc. Žil v ilegalitě, naposled u rodiny Drašnerovy v Praze. Gestapo o něm také vědělo. Před heydrichiádou měl řadů kontaktů. Za heydrichiády byl pro něj pobyt v Praze velmi nebezpečný. 16.6.1942 odchází do severovýchodních Čech do oblasti Trosek, Kocanova – ukrýval se tam. Naposledy u řídícího učitele Hlaváčka ve Veselí. Přepažením třídy mu udělá malou místnůstku. Hledali ho tam a nenašli. Vytipovali si lidi, kde by se mohl skrývat. Hlaváček byl zatčen na počátku r. 1943, Krajina utekl, schoval se na faře v Trutnově. Nasadili na něj agenty, přivezli paní Krajinovou z koncentračního tábora.

V neděli 31.1.1943 ho na faře zatkli, požil cyankáli, které bylo prošlé, rozředili ho dvěma litry mléka. Odvezli ho k výslechu do Prahy – zúčastnil se ho i K.H.Frank. Bylo mu nabídnuto, aby se stal členem protektorátní vlády – odmítl. I s manželkou byl uvězněn v Terezíně. Na konci války převezen na Jenerálku u Prahy. 7.5.1945 je osvobozen. Komunisté proti němu využili jeho pobyt v Terezíně (nebyla mu prokázána kolaborace). Stal se generálním tajemníkem Národně socialistické strany. Po únoru 1948 ve 43 letech opustil republiku – nejprve do Londýna a poté do Kanady. Vrátil se k profesi botanika, biologa – některé ekosystémy jsou po něm pojmenovány.