Úvod do studia historie, pomocné vědy historické a dějepisné členění lidského vývoje

Historie je nauka o minulosti lidstva a to o všech jejích stránkách. Proto se zabývá ději politickými, hospodářskými, náboženskými i kulturními. Můžeme ji považovat za paměť lidstva, protože nám velmi funkčně všechny děje uplynulé zprostředkovává. Je nutné se ji učit, kdyby tak člověk nečinil, musel by všechny zkušenosti generací nabývat sám, osobně.

Výchozím mechanismem historického poznání je badatelská činnost historikova, která má tři spolu související části:

1. shromažďování materiálů a nejrůznějších historických pramenů – hmotné (starší) nebo písemné.
2. kritické posuzování a vyhodnocování získaných historických pramenů a podkladů. Prakticky to znamená, že prameny musí srovnat, posoudit a provést analýzu vzájemných vazeb mezi nimi.
3. je definováno a stylizováno historické poznání do jazykové podoby.

Pomocné vědy historické

Pomocníkem v historikové práci jsou pomocné vědy historické:

• paleografie - zabývá se písemnými doklady
• diplomatika – zkoumá listinný materiál úřední
• numismatika – zabývá se mincemi
• heraldika – nauka o erbech a rodových znacích zejména šlechtických rodin
• sfragistika – zkoumá pečetě na listinném materiálu
• demografie – studuje pohyb obyvatelstva (národní vývoj hranic, ...)
• statistika - vyhodnocuje statistické údaje
• paleontologie – zkoumá zkameněliny

Chronologizace lidského vývoje

K dějinám je potřeba stanovit nějakou chronologii (založení Říma, první olympijské hry, objevení Ameriky, narození Krista – milníky). Badatelé dohodou dospěli k členění na etapy:

1. pravěk: 600 000 – 5 000 let př.n.l., vznik despotických společností východních
2. starověk: 5 000 př.n.l. – 476 n.l., pád západní části říše římské
3. středověk: 476 – 1492 nebo 1453, objevení Ameriky nebo pád Byzantské říše
4. novověk: 1492 – 1918, konec první světové války
5. doba nejnovější: 1918 - 1989
6. světověk: 1989 - ?, čas po pádu sovětského bloku, existuje dodnes, jedná se o hledající označení současných časů