Dynastický vývoj ve 12. století

12. století je v českém vývoji typické mnoha iniciativami národního života, které měly mnoho forem. Nejdůležitější byl dynastický vývoj, neboť docházelo k intenzivnímu střídání panovníků (několikrát se objevila panovnická krize) a každý z nich reprezentoval určitou epochu. Mezi 11. a 12. stol. se na krátko objevují knížata jako Břetislav II., Vladislav I. a další.

Vladislav I. vládl v letech 1109 – 1124. Po něm nastupuje Soběslav I. 1125 – 1140. V rámci jeho nástupu do čela státu proti němu vystoupil Ota II. Olomoucký, ale Soběslav ho v r. 1126 porazil v bitvě u Chlumce. Poté se mohl věnovat vládě, upevnit, prohloubit a rozšířit svou moc.

Vladislav II. 1140 – 1172 v mnohém české země i navenek zpopularizoval. Jeho nástup měl podobné rysy jako nástup jeho předchůdce. Vystoupil proti němu Konrád II. Znojemský. Musel se hájit za pomoci olomouckého biskupa Ludvíka Zdíka, který mu vyjednal pomoc u panovníka Svaté říše římské Konráda III. Po upevnění své moci se církvi odvděčil. Přispěl k založení nových misijních řádů v českých zemích – augustiniáni a premonstráti. V r. 1146 vyňal pozemky olomouckého biskupství z péče státu, a tím biskupství ušetřil nemalých daní.

Jeho druhou iniciativou byla účast na válkách císařů Svaté říše římské. Fridrichu I. Barbarossovi pomoc ze strany českého krále sjednal biskup Daniel. Pomohl mu v boji o severoitalská města – hlavně o Milán v r. 1158. Tehdy se Vladislav II. silně podepsal na úspěchu, za což získal bohatou odměnu. Na místě byl jmenován doživotním českým králem (zatím toto právo nebylo dědičné) a české země byly obohaceny o novou část Slezska a o oblast Budyšínska na severu Čech.

V r. 1172 Vladislav II. zemřel a nastalo další kolo nástupnické krize. Nejprve byl na léta 1172 – 1173 ustaven knížetem Bedřich, který byl pro svou neoblíbenost vystřídán knížetem Oldřichem (dosazen císařem bez konzultace s českými stavy). Po něm nastupuje Soběslav II. 1173 – 1178. Byl oblíbený, nazýván selským knížetem, protože hodně udělal pro zemědělství. Byl znovu ohrožován Bedřichem, porazí ho u Loděnic, ale v Praze Soběslav prohrává.

Na léta 1178 – 1189 je Bedřich českým panovníkem, a to i přesto, že jsou proti němu vyvíjeny silné tlaky. V r. 1186 dojde k dohodě mezi Konrádem Otou Moravským a Bedřichem, uzná jeho vládu ale za podmínky, že se Konrád stane Bedřichovým nástupcem.

V r. 1187 je pražské arcibiskupství prohlášeno říšským knížectvím. Na léta 1189 – 1191 nastupuje Konrád Ota Moravský. Poté nastává další panovnická krize – Vladislav III. Nakonec na sebe strhne vládu Přemysl Otakar I. Českým panovníkem se stává od r. 1197 na dlouhá desetiletí a panovnický titul mu byl přidělen dědičně.