Československo v 70. letech

Po nástupu Husáka k moci 17.4.1969 začala v Československu normalizace = obnovování sovětského režimu s vedoucí úlohou KSČ. V květnu 1969 byla přijata květnová rezoluce, která tu Husákovu zpřesňovala. V srpnu 1969 se občané pokusili manifestačně odmítnout vstup armád. Na Václavském náměstí se sešlo 100 000 shromáždění. Národním shromážděním byl přijat pendrekový zákon – silové prostředky proti lidem, kteří jsou proti režimu. 21.8.1969 jednotky pohraniční stráže a lidových milicí manifestaci potlačily. Od podzimu 1969 má normalizace pevné etapy svého vývoje.

Nejprve jsou na podzimním plénu ÚV KSČ vyměněni funkcionáři „jara 1968“ – Dubček se stal velvyslancem v Turecku, Špaček, Mlynář a další. K 1.1.1970 je odvolán Černík a novým předsedou vlády se stává Lubomír Štrougal. Na jaře 1970 začínají politické prověrky, nejprve s komunisty, a pak s bezpartajními. V prosinci 1970, po 13. sjezdu KSČ, je vydáno Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti – byla v něm zdůrazněna role KSČ, vztah k SSSR a pochválena historická úloha Vasila Biľaka. V květnu 1971 proběhl 14. sjezd KSČ, Husák je potvrzen předsedou strany. Husák se snažil najít pro Československo pozitivní program. Nastolil „salámovou taktiku“ – české obchody naplnil levnými potravinami (musel si vypůjčit peníze), národ se tím uklidnil. Nastalo období, kdy se víkendy trávily hlavně na Šumavě a v Krkonoších (lidé měli někdy volno již v pátek). V 70. letech a na poč. 80. let mu nahrávala ekonomická situace země. Podařilo se mu obnovit růst průmyslové výroby. Politika KSČ a Husáka dosáhla soběstačnosti ve výrobě potravin. Vypěstovali jsme přes 11 mil. tun obilí, velké množství brambor.

Naše inteligence a disidentské hnutí poměry odmítalo – po helsinském jednání z r. 1975 se Husák s Brežněvem zavázali dodržováním třetího koše. V r. 1976 se schází Havel, Kohout, Mlynář a další, přijdou s nápadem vytvořit Chartu 77 – dokument, který podrobí kritice dosavadní poměry. Husák a vláda budou vyzváni, aby plnili zákony naší ústavy. Na podzim 1976 byla dána dohromady, podepsalo ji 242 signatářů. V lednu 1977 byla předána vládě, členové Národního shromáždění ani prezident ji nepřijali. 7.1.1977 její plné znění zveřejnila francouzská tisková kancelář. Signatáři byli vyhozeni ze zaměstnání. Charta 77 nebyla v Československu zveřejněna. Stranické a odborové organizace ji musely odsuzovat. Husák na 28.1.1977 nechal sezvat všechny české herce a spisovatele do Národního divadla. Paní Švorcová jim velmi spílala. Byla podepsána Anticharta, podepsala ji celá česká kulturní fronta. Režim začal chartisty kriminalizovat – v létě 1977 proběhl proces s Havlem, pak byl propuštěn. Chtěli po něm, aby emigroval, ale on zde zůstal. V r. 1979 proběhl nový proces s Havlem, Bendou, Dienstbierem, Úlem – byli odsouzeni.

Když nastoupí Reagan, Tečrová a Kohl, mění se i situace u nás. Odpůrci režimu jsou četnější. Vznikají nové neformální iniciativy – Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a další. Množí se protikomunistický odpor, komunistické vedení je ve svých rozhodnutích více vázané na SSSR. Když nastoupí Gorbačov, je československý režim nejkonzervativnější. V r. 1987 je Husák odvolán z čela KSČ, je už pouze prezidentem.

V r. 1987 je novým předsedou KSČ zvolen Miloš Jakeš. Byly zde již známky krize, která se postupně prohlubovala. Hlásil se rok 1989.