Druhé období husitských revolučních válek

Žižkova smrt z 11.10.1424 je dělítkem ve vývoji husitských válek, protože za Žižkova života měly tyto války obranný charakter, kdy se Češi bránili nájezdům zahraničních křižáckých vojsk. Ve 2. pol. 20. let vzniká druhá linie revolučních bojů = spanilé jízdy, které znamenají vývoz husitské revoluce do zahraničí – to je kvalitativní změna ve vývoji husitského hnutí. Zpočátku se zdálo, že bude navázáno na Žižkovu tradici.

Novým velitelem se stal Jan Hvězda z Vilemic. Husitské hnutí pokračovalo v pochodu na Moravu, neboť chtěli v rámci Moravy upevnit husitskou tradici. Natrvalo usazují své posádky v Ivančicích, v Moravském Krumlově a jinde. Jenže v Čechách převládne jiná tendence – dochází k částečnému oslabení jednoty vojska. Vytváří se oblast písecká a východočeská – v čele kněz Ambrož. Dochází k přípravě spanilých jízd. Tzn., že husitská vojska vyráží do zahraničí, hl. na Slovensko, do Rakouska, na Lužici a na území Polska. V českém dějepisectví se traduje názor, že Jan Čepek ze Sám pobýval na klatovské faře. Se svým oddílem pronikl až na břeh Baltského moře. Pobořili polské chrámy a někdy i části měst. V polských chrámech byly zprávy o vandalském působení husitského hnutí.

Ve 2. pol. 20. let dojde k novému zformování husitských polních vojsk, protože do českých zemí byly organizovány nové křižácké výpravy.

První přišla v r. 1426. Vedli ji Níženští. Významná je bitva u Ústí nad Labem – křižáci prohráli, museli se dát na útěk a dodnes se to místo jmenuje Na Běhání, protože běželi úprkem.

Druhá byla v r. 1427 – křižáci se objevili na Tachovsku – napřed bojovali o Stříbro a v létě 1427 pak svedli s husity bitvu u Tachova, kde prohráli a byli v ní znovu nemilosrdně rozdrceni.

Na jaře 1427 sice vznikly nepokoje v Praze mezi jednotlivými městskými částmi, ale na konci 20. let byli husité na vrcholu a jejich vojska byla neporazitelná. Zikmund a křižácká Evropa měli dilema, co dělat dál a jak si počínat. Dlouho zvažovali další kroky.

První etapa: v létě 1431 se odhodlali k rozhodujícímu střetu s husity – nejlepší jednotky se shromáždily a vtrhly do Čech u Domažlic. Tato událost je nesprávně označována jako bitva u Domažlic, ale žádná bitva se zde neodehrála. Křižáci, jak zaslechli husitské písně, chvatně se rozutekli. Kardinál Julian Caesariny ve spěchu ztratil i svůj klobouk.

Druhá etapa: na podzim 1431 se basilejský koncil obrátí na české země ve snaze domluvit se na principech soužití. Češi na poč. r. 1432 souhlasí – vznikne předdohoda v Chebu, která se nazývala soudce chebský. Od jara 1433 Prokop Veliký = Prokop Holý, nový vůdce husitů, jedná v Basileji. V Čechách je v r. 1433 obléhána Plzeň, která byla výrazně katolická. Katolická Evropa se rozhodla bojovat metodou velké falše a vnitřní zrady, kdy proti sobě postaví Pražany – klidný proud a Tábority – oba proudy se dostávají do velkého konfliktu. 6.5.1434 spolu složky pražského husitství uzavírají smlouvu a 30.5.1434 dojde k osudnému boji mezi Tábority spolu s Orebity a Pražany v bitvě u Lipan. Byla to bitva krutá, bratrovražedná. Táborité s Orebity prohráli. Prokop Holý umírá. Možná došlo ke zradě – Jan Čepek prý se svými druhy vyjel z hradby a tím přispěl k porážce Táboritů. Husitské hnutí tak v Čechách končí.