Přechodné období let 1434 - 1458

Toto období je dáno hlavně intenzivními panovnickými proměnami. Husitství, i jeho dramatický závěr lipanský, se stali jedním z velkých otřesů, které potkaly české země. Došlo k rozmetání zbytku táborských a orebických vojsk, jež se musela přesunout na Slovensko, kde bojovali jako žoldáci ve službách Jana Jiskry z Brandýsa. Pražským arcibiskupem se stal Jan Rokycana. Jeho působení nemá trvalou platnost. Přímo na území Čech je stále organizován protizikmundský odpor pod vedením Jana Roháče. Místem tohoto odporu je hrad Sión ve východních Čechách. Nakonec se tam Jan Roháč z Dubé dlouho urputně bránil, ale byl poražen a v r. 1437 popraven.

Největší problém se jevil ve vztahu k vlastnictví zemědělské půdy. Katolická šlechta se domnívala, že po skončení husitských válek nastane stejný statut, jaký tu byl před nimi, ale nestalo se tak. Za této situace nastupuje do čela českého království v létě 1436 Zikmund Lucemburský (na náměstí v Jihlavě). Musel se zavázat k řadě ustanovení. Tyto závazky neplnil. V Čechách proto vznikal velký odpor a napětí, což se vyřešilo tím, že Zikmund v prosinci 1437 zemřel.

Čechy se octnou na prahu nové panovnické krize, kterou se až do r. 1458 nepodařilo řešit. Nový panovník Albrecht II. totiž vládne jen v letech 1437 – 1439. Jeho krátká vláda je ve znamení bojů o jejich legitimitu – polský král Kazimír bojoval o vládní post český s Albrechtem II. Po jeho smrti nastává v českých zemích na 9 let (1439 – 1448) bezvládí. Panovnický trůn obsazen není a různého vlivu v zemi se zmocňují tři velmožové: Menhart z Hradce, Oldřich z Rožmberka a východočeský Hynek Ptáček z Pirknštejna – jejich působení je modelem soupeření.

Když Hynek zemře, stane se jeho nástupcem Jiřík z Poděbrad – také se v r. 1448 zmocní Prahy, začne na pět let zemi ovládat. V r. 1452 byl jmenován zemským správcem, snaží se zemi nábožensky sjednotit a nemálo pečuje i o hmotný rozmach země.

Na léta 1453 – 1457 nastupuje Ladislav Pohrobek, který se narodil až po smrti svého otce Albrechta II. Za jeho vlády uplatňují svůj vliv a moc v zemi různí jedinci – v Čechách Jan z Cimburka, na Moravě představitelé moravské šlechty a olomouckého biskupství (uzavřeli spolu svazek dohod). Relativní klid a mír byl udržován tím, že na Moravě fungoval moravský landfríd a v Čechách byl přijat mírový list, který udržoval mír v Čechách. Ladislav Pohrobek umírá v r. 1457 ve stavu nedospělosti (před svými 18. narozeninami); už tenkrát zřejmě zemřel na příčiny akutní leukémie.

Lidé žili na základě náboženské iniciativy – v r. 1457 kněz Řehoř v Kunvaldu pod Orlickými horami založil jednotu bratrskou, která chtěla rozvíjet metodu husitství, ale láskyplně a mírovou cestou. V r. 1467 si vysvěcují své první kněze. Z hlediska ohlasu české společnosti se jí nepodařilo vytvořit početnější soubor svých příznivců = početně bylo toto náboženství velmi malé. Těžilo z duchovního odkazu Petra Chelčického, který žil v letech 1390 – 1460, pocházel z Chelčic u Vodňan. Napsal dílo jehož smysl je v tom, že přišel s novou filozofií života a doby, která byla založena na smířlivosti a toleranci. Propagoval neprotivení se zlu a tak se i snažil žít.