Vláda Jiříka z Poděbrad

Na poč. r. 1458 se české království už poněkolikáté ocitlo na prahu panovnické krize. Česká šlechta musela hledat někoho ze svého středu. Volba padla na Jiříka z Poděbrad – vzdělaný, měl rozhled, rozuměl věcem veřejným. 2.3.1458 je po shodě mezi šlechtici zvolen českým králem a ujímá se vlády nad českými zeměmi a správy jejich oblastí. Zpočátku byl příznivě přijímán nejen v zahraničí, ale i papežem a nejvyšší papežskou kurií. Tento poměr se změnil, když papež prohlédl Jiříkovu nejvlastnější politiku – hl. domácí. Usiloval o náboženské porozumění v zemi a chtěl dále rozvíjet v umírněné podobě husitskou tradici, proto byl nazýván „husitský král“. Jiřík z Poděbrad se dostává pod palbu kritiky, je zásadním způsobem odmítnut papežem a k tomu v r. 1462 papež Pius II. (vlastním jménem Eleáš Silvius Picolominy) zruší basilejská kompaktáta a bohužel naši zemi za kralování Jiříka uvrhne do opětných a dlouho trvajících náboženských válek. Dochází k ničení kostelů, klášterů.

Do r. 1561 je neobsazeno pražské arcibiskupství a arcibiskupství litomyšlské natrvalo zaniká. Země je ničena zbytečnými válkami.

Pozitivní je, že se rozvíjejí některá města – Plzeň, České Budějovice a jihočeský Krumlov (stává se z něj "perla jižních Čech"). Na pražskou univerzitu se vracejí katoličtí studenti i mistři, přední místo zaujímá Hilvarius Litoměřický. Podstatné je, že od r. 1462 musí studenti přísahat na kalich.

Pro Jiříka tato situace v zemi vyvolá složité postavení. Věci doma se mu nedaří, proto se pokusí neúspěch vyrovnat aktivitami a úspěchy zahraničními.

Přichází s návrhem mírové unie evropských států, která by fungovala jako nástroj mírového života a spolupráce mezi národy. Tento návrh je nejprve předložen polskému a uherskému králi. Je uzavřena smlouva mezi Jiříkem z Poděbrad a francouzským králem Ludvíkem XI. České království tak o více než 500 let předešlo současné evropské trendy – byl to předobraz integrace k níž se dnes evropské národy propracovávají. Tento projekt nebyl realizován – stál proti němu papež, který si uvědomil, že pozice papežství v Evropě by byla oslabena. Papež začíná organizovat domácí katolické pány = jednota zelenohorská (podle Zelené hory u Nepomuka) – rozhodně hájí katolické pozice navazujíce na strakonickou jednotu, která zde vystupovala už v době Jiříkova správcování. Od dubna 1467 s nimi Jiřík vede boj, zatlačuje vojska pánů jednoty zelenohorské a zdálo se, že lehce opoziční situaci zvládne.

Na popud papeže od jara 1468 do boje vstoupí uherský král Matyáš Korvín. Začne dobývat Jiříkovu pozici, poráží jeho vojska a k uherskému katolicismu se přidává Plzeň a některá moravská města. Jiřík začne r. 1468 ustupovat. Na poč. r. 1469 Matyáš Korvín prohrává u Vilémova, je zatčen, musí složit zbraně – je to pouze dočasné. V květnu 1469 se nechá v Olomouci korunovat českým králem. V důsledku toho vznikají nové války a válečné úspěchy se střídají na straně Jiříkově a jeho nepřátel. Tento stav trvá do 22.3.1471, kdy Jiřík z Poděbrad umírá. České země se opět objeví před problémem nástupnictví.