Vznik latinského císařství

Uprostřed křížových válek, v souvislosti se čtvrtou křížovou výpravou, se podaří přerušit byzantský vývoj a v obl. Byzance ustavit latinské císařství – z rozhodnutí západních křižáků, kteří měli snahu prostřednictvím latinského císařství spojit západní s východním náboženstvím a sjednotit politicky rozdělenou Evropu. Stalo se tak r. 1204 na základě čtvrté křížové války, kdy křižáci dobyli Cařihrad – z iniciativy papeže Inocence III. Hl. latinským císařem byl vrchní velitel křižáckých vojsk Balduin I. Flanderský. Vznikají i další království a císařství : oblast athénsko-thébská, králem thesalonským se stává Bonifác z Monferatu, nemalý kus území si přivlastňuje Benátská republika.

Latinské císařství je smělý pokus o obnovení latinského rituálu a papežské moci v oblasti Byzance. Noví vládcové a správci byzantské oblasti se museli opírat o některé vrstvy domácího obyvatelstva:

• představitelé šlechty = dinatoi
• vrstvy zemědělských pracovníků = paroikové

Byly zjevné dvě tendence moci:

• jednotliví velitelé se pokoušeli přenést do latinského císařství feudální držbu půdy – vyznačovalo se tak hospodářství v jednotlivých oblastech. Neujalo se, protože tam vše bylo organizováno státně a centrálně (hlavní osobou byl sultán).
• Křižáci s sebou přinesli oslabování panovnické moci = decentralizaci ústřední moci, což příliš nefungovalo (postaveno na centralismu).

V latinském císařství byly zárodky příští krize a jeho konce. Ne všechny území byla plně obsazena křižáky, ta, která nebyla organizovala odpor. Nica nebyla pod vlivem křižáků a byl odtud organizován protilatinský odpor a hnutí, v jehož čele stál Jan III. Vataces. Podařilo se mu dostat na svou stranu Makedonii a Thesalonii. Ale hlavním představitelem se stal Michal VIII. Palaiologos – v r. 1261 osvobodil území od latinského vlivu a Byzanc ještě na dvě století obnovil. Tato období byla poslední kapitolou byzantského vývoje a nebyla bez problémů. Na nově vzniklý útvar neustále doráželi byzantští kupci. Některé země (Srbsko, Bulharsko) se pokoušely z toho útvaru vymanit a osvobodit se. Michal VIII. se tomu snaží čelit tak, že v r. 1274 uzavřel lyonskou unii = podpora evropského západu Byzantské říši.

Byzanc stíhala i krize vnitřní:

1. v letech 1322- 1328 dochází k bitvě mezi Andronikem II. a Andronikem III.
2. v letech 1342 – 1349 probíhá povstání zélótů = sociální hnutí, které signalizovalo sociální problémy a otřesy uvnitř říše.

Byzantská říše po roce 1261 žádného vnitřního ani vnějšího klidu neměla. Sílil vliv jejího zahraničního soupeře – osmanští Turkové. V náboženské rovině se setkáváme v době vrcholného středověku se střetáváním moci pravoslavné s mocí muslimskou.