Osmanská říše

Formativní proces osmanské říše v 15. a 16. stol., ale i v dobách pozdějších, kromě tvorby vnitřních struktur se vyznačoval výboji do střední Evropy, Afriky a na východ. Nejprve se pokoušeli dobýt Bělehrad – na poč. 16. stol. – nepodařilo se. Vznikla proti nim účinná obrana, kterou zformoval Jan Kapistrán – řečník. V r. 1526 vítězí u Moháče. V r. 1529 se poprvé objevují před Vídní a v r. 1541 obsadí Budín a vytvoří si tam turecký pašalik. Útok je veden i na jih – obsadí Jeruzalém, Káhiru, dostanou se do Alžíru a na východě vytvoří chanát krymský (= vyšší typ turecké územní správy), odtud směřují do Gruzie a Arménie. Od 16. stol. začíná intenzivní proces upevňování osmanské říše.

Prvním velkým sultánem byl Bajezid II. – osmanskou říši ustavil jako vnitřně uzavřený jednotný celek bez vnějších kontaktů, a když, tak kontakty nepřátelskými. Jeho pokračovatelem je Mehmed II. – centrem říše ustavil sultánský dvůr a vybudoval pavouk centralizace moci, neboť veškerá osmanská moc od sultánského dvora vycházela a k němu se navracela. Dvůr se skvěl bohatstvím i pýchou a stal se opravdovým řídícím centrem říše. Zpevnil vlastnictví a držbu půdy do rukou panovníkových, čímž osmanskou říší vzdaloval evropské normě. Dvoru podřídil i soudnictví – kádí (= soudce), ale začal občany posuzovat ne podle rodu a majetku, ale podle příslušnosti k náboženství.

Za největšího sultána je považován Süleyman II. – je tvůrcem osmanské právní normy protknuté muslimskými zásadami. Je to muž, za jehož vlády začínají rozpory mezi panovnickým dvorem a širokými obyvatelskými vrstvami – hl. zemědělci.

Velkým problémem bylo, že sultánův dvůr a jeho okolí v obl. Istanbulu je ve velmi chudé oblasti, ale lidé si chtěli žít dobře. Proto ostatní oblasti musely na tuto část doplácet.

Konflikty nastaly i mezi předními Osmany, kteří tvořili administrativní, úřednické složky země. Muradovi II. se podařilo poměry stabilizovat, zklidnit a vytvořit stav 150ti leté velké prosperity osmanské říše od dob bitvy u Moháče do r. 1683. Tehdy Osmané poprvé prohráli před Vídní a objevil se zde slavný rakouský bojovník Evžen Savojský (tehdy 20ti letý).