Buddhismus

Jedná se o druhé indické náboženství, které vzniklo ve starých indických dobách, je mladší než hinduismus . Je spjato s životem, postavou a vystupováním bájného Buddhy (560-480), žil 80 let, stal se zakladatelem nového buddhistického učení.

Od počátku, kdy buddhismus spatřil světlo světa, vyvstává základní problém, jestli se jedná o skutečné náboženství a náboženský systém původního rázu nebo zda se jedná o projekt morální (mravní) – o soubor mravních zásad a principů, které mají sloužit jako návod pro lidské žití. Tento princip se projevuje v jeho tradici a vnitřní diferenciaci jeho nástupců a následovníků.

Buddha se narodil roku 560 př.n.l., zprvu žil jako mnoho mesiášů jako normální člověk, oženil se, měl syna, ale už v době své zralosti, když viděl bídu světa, bolesti, konflikty a neřesti, začal meditovat a došlo k jeho vnitřní proměně, která se nazývá bódhi a znamená vnitřní procitnutí, duchovní zjitření, osvícení duše a on začíná hledat metody a způsob, jak stav věcí na zemi změnit. Medituje a stane se hlasatelem nové víry (nového náboženství, nového mravního učení). Patří mezi myslitele, kteří si předpověděli smrt, vycítil zánik svého života. Když se u něj tyto pocity dostavily, odešel do milovaného Vesálí, kde umírá.

Základní principy buddhismus

Celé jeho myšlení je založeno na dvou základních principech:

1. Buddha přináší zajímavou filozofickou reflexi. Tvrdí, že veškeré problémy tohoto světa jsou dány tím, že člověk má potřeby, které přerůstají v chtíče a tím, že je nepřekonává, ale uspokojuje, tady vzniká zlo (jejich naplnění vytváří kontroverzní situace, z kterých plyne zlo). Nejde jen o chtíče ekonomické, materiální, ale jde i o sex, chce věci řešit fundamentálně (zásadně odmítat, překonávat).
2. vytváří pocit blaženosti = nirvána. Člověk k nirváně dospěje, když potlačí své chtíče, odmítne je, bude si počínat buddhisticky = zásadově a principově.

Druhy buddhismu

V ohlasu na Buddhovo učení se vytvořila veliká buddhistická tradice, která svým způsobem lépe vysvětluje jeho duchovní principy a zásad:

1. linie – hínajána: její příslušníci = hínajánisté chápou Buddhovo učení jako mravní systém, podle něhož žijí a s ním se ztotožňují. Hínajánistům je Buddhovo učení mravním návodem pro jejich pozemské působení.
2. linie – mahájána: mahájánisté na rozdíl od hínajánistů chápou Buddhův odkaz nejen mravně, ale i nábožensky přesahově, Buddhovu nirvánu chápou transcendentálně ve spojení s Buddhou, toto spojení s Buddhou nazývají bódhisattva.
3. linie – lámaismus: týká se hlavně Tibetu, odnož mahájánismu se silným zdůrazněním lidskosti a humanity. Hlavním krédem lámaismu je – Nezabiješ!

Místní kněží se dělí – pančasalanové (organizace) a dalajlámové (skuteční duchovní činitelé). Dalajlámů je dosud 14, tato funkce se nedědí ani nevolí, dalajláma se hledá podle převtělení, zásadním pomocníkem při jeho hledání jsou nezvyklé přírodní úkazy (zvláštní souvislost s křesťanstvím – narození Krista zvěstovala hvězda betlémská).

Odnože lámaismu

• džinismus – tvůrce a zakladatel Vardhamána Mahávíra (zvaný Džina = vítěz), vypjatá hodnotová stránka Nezabiješ!, dokonce používají roušky (=akisma), aby nevdechli hmyz – brání dýchací cesty
• sikismus – zdůrazňuje lásku člověka k člověku

Buddhismus je svou typologií asijský typ náboženství s větším zdůrazněním meditativního přístupu než u hinduismu, také se v něm uplatňuje jóga. V Indii byl zatlačen hinduismem (vyznává ho pouze 1 % Hindů).

Hlavním odpůrcem buddhismu je islám. K buddhismu se hlásí řada západních intelektuálů pro jeho humanistickou podstatu, přenesl se do jiných zemí Srí Lanka (Cejlon).