Zoroastrismus

Opomeneme-li Čínu, dostává se do Perské oblasti, která také vynikla zvláštním typem náboženství, tedy zoroastrismem. Nejde jen o výplod starých Peršanů, ale shrnuje v sobě duchovní odkaz v oblasti Mezopotámské a zejména lze tento charakteristický rys rozeznat ve vztahu k posledním věcem člověka = věcem eschatologickým. Jedná se o náboženství přesahové, které se zamýšlí nad posmrtným příštím člověka.

Zakladatelem je Zarathustra, řecky Zoroaster, který žil někdy v 8. – 6. stol. př.n.l. a vytvořil tento náboženský systém. Pricip byl v tom, že pracoval se dvěma pojmy – s bohem Mazdou a Ahrimanem. Tomuto náboženství se také někdy říká mazdismus nebo pasiánství. Podle Zoroastera byl princip v tom, že Mazda byl kladný bůh plný světla, dobroty a lidskosti, Ahriman byl bohem tmy, zloby a nenávisti. Podle Zoroastera vývoj člověka probíhá tak, že probíhá v neustálém boji mezi těmito dvěma principy dobra a zla. Mezi oscilací mezi dobrem a zlem se pohybuje člověk, který je vybaven svobodnou vůlí a chce-li dojít k posmrtnému ztotožnění s Mazdou, musí konat dobro, chovat se mravně a pomáhat lidem. To je cesta, která vede k lidskému spasení. Člověk musí být na straně dobra.

Celý tento model zoroastrismu je završen přimknutím se ke staré mezopotámské tradici, řešením věcí eschatologických. Když zemřel Nabukadnesar II., na stěně jeho paláce zůstala věta : „ Mene tekel farsis“ = budeš souzen a zvážen lehkým – vinným v celé Persii. V záležitostech posledních věcí člověka říká, že člověk bude souzen, posuzován a s ohledem na jeho kvalitu bude spasen (ztotožněn s Mazdou) nebo zatracen. Objevuje se zde základní myšlenka posledního soudu.

Zoroastrismus pracuje s dalšími hodnotami:

• oheň – chápou ho jako něco mýtického, zvláštního, život ovlivňujícího a kouzelného. Ztotožnění s ohněm má někdy prvky starého atavismu. Nad ohništi si stavěli i oltáře.
• jaro – nechápou ho pouze jako lepšího období po zimě, jako zahájení nového roku. Vidí v něm čas nástupu nových hodnot, lidského probuzení, probouzí v jedinci lidskou víru a naději. Je časem nových ranných aktivit i nového inovovaného společenského lidského nástupu. (Němci navázali na tradici Zoroastrismu – slaví vrcholící jaro ohněm – slavnosti slunovratu. Náplní jsou hořící vatry, oslavné sezení a zpívání kolem nich.)
• pohřebiště - charakteristický rys pro zoroastristy, ale není to věc zcela nová - dříve se podle typu pohřbívání rozlišovaly charaktery společnosti a civilizační typy.

Zoroastrismus v perské oblasti (Irán, Irák, Sýrie) zdaleka není hlavním náboženstvím, celou oblast ovládl islám. Tvoří 1 % obyvatel mezopotámské oblasti. Láká hlavně západní intelektuály, kteří ho studují, některé principy zoroastrismu jsou velmi moderní.