Počátky Francie a Itálie ve středověku

Po rozpadu Francké říše šel každý z jejích tří nástupnických států svou vlastní cestou.

Po r. 843 se tak můžeme setkat s dějinami Francie, Itálie a Německa (založilo nadnárodní útvar Svatou říši římskou).

Francie

Francie vyvíjela se na západním území bývalé Francké říše. Do r. 987 zde vládli Karlovci jako pokračovatelé dynastie Karla Velikého. Francie od počátku podléhala silnému vlivu šlechty. Šlechty vlastnila pozemky, které pronajímala, a podařilo se tak vytvořit fungující lenní soustavu. Zvláštní roli v ranných dějinách sehrál tlak Normanů, kteří s severu Francie připlouvají na lodích. Bojují o zisk tohoto území. Podaří se jim zachytit na severu, proto se tato část země nazývá Normandie. Karel III. s nimi uzavřel dohodu. Jejich příchod způsobil, že francouzské území bylo členité a vnitřně se odlišovalo. V r. 987 končí ve Francii větev Karlovců a nastupují Kapetovci. Hugo Kapet je prvním představitelem jejich rodu. Zpočátku vlastnili jen skromné území kolem Paříže a teprve později ho rozšiřovali. Na trůně vydrželi až do 14.stol.

Velkou hodnotou se stává clunyjské hnutí, které bylo založeno v klášteře Cluny v Burgundsku. Duchovními otci tohoto hnutí jsou opati Odo, Hugo a Berno. Podstata je v tom, že tito řeholníci na poč. 10. stol. (908 – 910) opětně zdůraznili víru v Boha a toto hnutí mělo také vážnou stránku mravní. Brzy se clunyjskému hnutí dostalo velkého ohlasu – přihlásilo se k němu 3000 klášterů a dostalo se i do papežských kruhů. Je to velmi závažný impuls v ranných dějinách Francie. Biskupové v duchu hnutí vyhlásili Boží mír. Proti tomu, kdy ho odmítl, byl vyhlášen interdikt.

Francouzská města z Galie převzala hodnotu městské civilizace. Města byla svébytnými útvary společenskými a organizačními. Brzy kolem nich začaly vznikat hradby jako ochranné štíty. Od francouzských králů byla vybavována privilegii a výsadami.

Itálie

Itálie vznikla na troskách Francké říše, v jejím jižním cípu. Vytvářela se jinak než Francie. Itálie měla charakter tří oblastí – sever, střed kolem Říma a papežského státu a exotický jih. Celkově ( na rozdíl od Francie) byla vystavována trvalému tlaku zahraničních nepřátel. Vedle Normandských útoků pocítili i tlak Arabů, kteří chtěli Evropu muslimizovat. Z vnitřního hlediska Itálie žila na principu vnitřní feudální rozdrobenosti více než Francie.

Vynikly tři oblasti:

• Benátsko: vznikl zde republikánský režim, v čele Dóže – sídlil na náměstí sv. Marka. Síla a zvláštnost republiky byla založena na úspěšném obchodu, který Benátky realizovaly a vlastnily také loďstvo.
• Burgundsko: Arelaské království, zpočátku bylo součástí ranně se tvořící Itálie, potom patřilo k Německu a od dob Karla IV. je součástí Francie.
• Papežský stát: vytvořil se z několika území – exarchát ravenský, dukátus římský, Sabinsko a kus jižní Etrurie – a stal se sídlem papežské moci.

Po rozpadu Francké říše došlo na papežském trůně ke zmatkům. Před sklonkem 1. tisíciletí papež Silvestr II. obnovil slávu a vliv papežství.