Počátky českých dějin

Počátky českého státu spadají do období ranného středověku. Vzhledem k vývoji našich dějin před českým státem je ještě několik kapitol. První civilizační vlnou na našem území ještě před naším letopočtem byli Keltové. Přišli v posledních stoletích starého letopočtu, usadili se zde a vytvořili rannou civilizaci české kotliny, kterou lze doložit některými památkami. Názvy řek Labe, Jizera jsou keltského původu. Zbyla zde oppida, která měla strategické postavení. Keltové v nich žili a bránili své postavení. Jsou kamenné a dochovaly se např. ve Stradonicích u Berouna, v sedle nad Albrechticemi na Sušicku. Žili zde Bójové, z čehož vznikl název Boiohemum, pak Bohemie neboli Čechy. Odchod Keltů ze střední Evropy není přesně znám (s příchodem nového letopočtu prostě mizí).

Rozhostí se zde další civilizace, germánské kmeny. Germáni přicházeli s jiným cílem než Keltové. Čechy pro ně nejsou cílovou zemí, ale zemí tranzitní. Spěchali tudy k bojům na římských liniích, chtěli se zmocnit římských provincií Noriky a Panonie. Z německých kmenů zde pobývali Markomani a Kvádové. Místo jejich pobytu se přesně nekrylo s dnešním vymezením Čech. Jejich vůdcem byl Marobud.

V období od 3. až 4. stol.n.l. přichází v rámci procesu stěhování národů civilizační vlna slovanská z jejich původních krajů na Dněpru a Dněstru. Stěhování národů bylo způsobeno příchodem Hunů do Evropy. Západní větev Slovanů se u nás usazuje. Žijí v kmenových společenstvích a to na bázi velmi rozvinutého pohanství – uctívají různé bohy, bůžky, studánky, kameny. Existovala u nich krevní msta.

Státně formativní proces nastává později. Nejprve musí čelit vnějšímu nebezpečí a až s odstupem jednoho nebo dvou století je formativní proces činěn s idejí křesťanskou. Vnější nebezpečí dalo vzniknout Sámově říši. Vytvořil ji kolem r. 623 francký kupec Sámo. Bránil mladou pospolitost proti útokům Avarů z východu. Paradoxní bylo, že ji musel bránit i ze strany franckých králů. Sámova říše byla postavena účelově. Splnila své poslání, uchránila slovanské společenství před Avary. V r. 631 svedla rozhodující bitvu u Vogastisburku proti franckému králi Dagobertovi, francký vliv odrazila. Vogastisburk byl místem Sámova pobytu. Není přesně známo, kde se Vogastisburk nacházel – možná na severu Čech, v Korutanech nebo v Husině u Tajanova, ale žádná z těchto verzí nebyla prokázána. Sámova říše zanikla v letech 657 – 658, kdy Sámo umírá.

Pak podle historiografie existovalo stopadesátileté období neznáma, o tomto období nejsou zprávy. Poslední průzkumy prokazují, že až do Velkomoravské říše vládla nehistorická řada panovníků, jejichž jména byla: Přemysl, Nezamysl, Mnata, Vojen, Vnislav, Křesomysl, Neklam a Hostivít (údajný otec Bořivojův). V této době se odehrával Libušin soud, dívčí války, ve kterých vystupuje Šárka a další.