Velkomoravská říše

Velkomoravská říše z 9. stol. vznikla v oblasti Moravy, Slovenska a Dolních Rakous. Byl to ranně středověký útvar, který je možno na základě jeho vlivu zařadit po bok Byzantské a Bulharské říše. Vznikla v letech 830 – 833, a to spojením oblastí slovenského nitranska (byl odtud vyhnán kníže Pribina) a soustavy hradišť Starého města na Moravě. Hlavními sídly se stal moravský Velehrad a Děvín u Bratislavy.

V počátcích formování Velkomoravské říše za Mojmíra I. 830 – 846 se ukázalo, že se Velkomoravská říše ocitla uprostřed boje dvou liturgií, západní řezenské a solnohradské, která přinášela křesťanství v jazyce latinském a německém, a východní byzantské, pro niž se velkomoravští panovníci rozhodli. Stalo se tak v r. 862, kdy se nový panovník Rastislav 846 – 871 obrátil na byzantského sultána Michala III. o poskytnutí mise dvou věrozvěstů, kteří by u nás kázali a rozšiřovali křesťanství v jazyce staroslověnském.

V r. 863 jsou k nám vysláni bratři (nejen duchovní, ale i pokrevní) Konstantin a Metoděj, z oblasti Soluně – Thesálie. Byli absolventy cařihradské univerzity. Zejména Konstantin patřil k nejvzdělanějším lidem tehdejšího světa. Na Velkou Moravu přišli dobře připraveni. Vytvořili jazyk – hlaholici, a tu zde uplatňovali, jejím prostřednictvím christianizovali Velkomoravskou říši. Byli úspěšní i v tom, že překonávali pohanskou tradici a pohanské zvyky. Brzy proti nim vznikla opozice ze strany německých kněží – rozhodujícím činitelem byl biskup Wiching. Posílali na ně stížnosti do Říma. Nakonec jsou Konstantin a Metoděj povoláni papežem do Říma. Jdou kolem Blatenského jezera, kde už vládl Pribinův syn Kocel.

V Římě jsou oceněni, je uznána jejich práce. Konstantin se zde vážně rozstonal, vstoupil do kláštera, přijal řeholní jméno Cyril a v r. 869 umírá. Metoděj obdržel titul arcibiskupa panonského. Vrátil se na Moravu a pokračoval ve své misi. V r. 871 se vlády zmocnil Svatopluk. Svého strýce vydal Němcům, je vězněn, oslepen. Po nějakou dobu je vězněn i Metoděj. Němečtí kněží neustávají v tlaku proti Metodějovi, proto musí znovu do Říma. Šel přes Cařihrad, což byla zřejmě snaha o spojení východní a západní církve, ale neuskutečnila se. V Římě je opět potvrzen moravským arcibiskupem. Vrací se na Velkou Moravu a zde žije nikoli bez problémů až do své smrti v r. 885. Metoděj je údajně pochován v moravském Velehradě, ale jeho hrob se nikdy nepodařilo najít. Po Metodějově smrti náboženská a duchovní tradice na Velké Moravě končí. Menší část jeho žáků odchází na západ do Čech a další část do Kocelovy říše.

Po velkomoravské duchovní tradici zbude podnětná literární tradice. Výchozím činitelem byla christianizace, literatura je toho důkazem. V době zániku velkomoravské duchovní tradice již vládli Svatoplukovi nástupci, kteří nežili ve shodě a tím zemi oslabovali. V letech 903 – 907 Velkou Moravu vyvrátí Uhři a Velkomoravská říše padá. Vklad Velké Moravy nezanikl. Papež Jan Pavel II. dokonce Cyrila a Metoděje označil za duchovní spolutvůrce ranně středověké Evropy.