Židovství, prvotní judaistické náboženské představy, civilizační přínos židovství

Židovství tvoří poslední předkřesťanské náboženství, z něhož se křesťanství vyvinulo a které je starší než např. islám. Je zejména vysoce kulturotvorné a duchovně bohaté. Ovlivňovalo i Evropu, jeho vliv je plně civilizační. Zrod se příliš neliší od ostatních náboženství, protože sehrálo v civilizačních počátcích sjednocující roli. Historické kořeny jdou do říše Kanaan kolem 4000 let př. n.l. – byla tak nazývána Palestina. Život v té oblasti je situován již do doby neolitické. Někdy v letech 10 000 – 7 000 let př.n.l. bylo založeno nejstarší město Jericho.

První zajetí Kanaanců do Egypta je legendistické, nejsou o něm historické doklady. Byly odtud údajně vyvedeni bájným Mojžíšem, který je převedl. přes Sinajskou poušť v době židovských Velikonoc = pesáchu. Dovedl je do Palestiny kolem r. 1500 př.n.l.

Náboženské představy dobové vedly ke sjednocení starověkých židů a začíná se budovat starověký židovský stát = Izrael. Neví se, jestli svůj původ mají odvozovat od Mojžíše nebo Abraháma a jeho syna Izraele. Historicky se v 11. stol. král Saul přičinil o sjednocení (bojoval s Filištíny) a král David – je spoluzakladatelem starého židovského státu, od jeho rodu svůj původ odvozuje i Ježíš Kristus. Slavná královská tradice vyvrcholí králem Šalamounem, který zpevnil starý izraelský stát – plně ho rozvinul a stal se zakladatelem svatyně v Jeruzalémě = chrám boha Jáhve. Po jeho smrti dochází k rozporům, země je rozdělena na jižní Judsko – hlavní město Jeruzalém a na severní část, vlastní Izrael – hlavní město Samaří. Takto oslabený stát se stal předmětem útoků a nájezdů vnějších nepřátel.

V r. 727 př.n.l. se uskuteční asyrské zajetí židů, které je již historicky doložené. Babylonské zajetí probíhá v letech 587 – 539 př. n.l. Až s pádem Babylonie jsou na základě dekretu perského krále Kýra Velikého židé osvobozeni a mohou se vrátit domů. Část Izraelitů se nevrátila domů, rozběhli se po světě, vytvořili židovské diaspóry – skupiny po celém světě, které nežijí vnitřně odděleně, ale jsou propojeny vzájemnou vazbou, solidaritou a pomocí = sionismus.

Vytvořil se zvláštní typ židovského náboženství = judaismus, který má tyto zásady:

1. východiskem jejich náboženství je pocit židů, že jsou vyvoleným národem.
2. za svého boha považují Jahveho, jeho sídlem je chrám v Jeruzalémě.
3. židovské náboženství má povahu intelektuální smlouvy mezi ortodoxním židem a bohem Jáhve. Je zakódováno prostředncitvím zákonů, které každý musí plnit.
4. Hlavní náboženská kniha je Starý zákon, který se skládá z 5 knih Mojžíšových, vystoupení proroků a památek literárních.
5. Židovské chrámy se nazývají synagogy.
6. Duchovní jsou nazýváni rabíni.
7. Svátečním dnem v Izraeli je sobota.
8. Chlapcům se dělá obřízka.
9. Židovské náboženství je hlavně věcí modlitební činnosti v rodinách a uvnitř každého člověka.
10. Hlavní svátky jsou pesách – v jejich rámci se peče zvláštní druh pečiva. Platila rituální pověra, kterou vyvrátil až T.G.Masaryk, že toto pečivo má být zaděláváno panenskou krví křesťanské dívky.

Hlavní problém židů je v tom, že po celou dobu toužili, aby přišel spasitel. Cítili, že judaismus je v urč. smyslu velmi chladné, pomohl by židovství zpestřit a humanizovat. Proroci předpověděli narození Ježíše Krista, ale židé ho nepřijali a nechali ho ukřižovat. Na spasitele čekají dodnes.

Druhá židovská tradice vyrostla z touhy mít společný stát. Protikladem je putování světem bez zakotvení = ahasverismus.

Po r. 539 př.n.l. židé prošli dlouhou minulostí, kdy je provázeli časté antižidovské boje, války a postoje, tlaky proti židům = antisemitismus. Patří sem Titův útok na Jeruzalém v r. 70 n.l., potlačené povstátní Bar Kochby ve 2. stol., útoky ve středověku, vytváření nesmyslných židovských ghet ve středověkých městech. Patří se také holocaust v r. 1933-1945 v době nacistického režimu.

Židé volali po vybudování vlastního státu, s pomocí OSN byl v květnu 1948 ustaven. Bylo to problematické, protože stát byl vytvořen uměle, arabský svět nebyl dostatečně připraven na vznik židovského státu. Zejména teritoriální vymezení vzbuzovalo podezření, že nejužší místo státu, které mělo pouhých 36 km bylo nehajitelné = špatně dané území. Existovala snaha rozšířit si svůj stát. Syřané vyzývali, aby byl Izrael zahnán do moře.

Klid tam není dosud. Řešení této složité situace je jen jedno, a to že arabský svět uzná existenci Izraele a že Izrael bude respektovat ostatní arabské státy. Není možné, aby si Izraelci na arabských územích tvořili svá obydlí apod. a aby Izreal bombardoval Sýrii, protože ta je nezávislým státem. Musí také dojít k potlačení teroristů, kteří tam dělají atentáty. Musí dojít ke smlouvě o Jeruzalému, stále jsou spory, jestli má být izraelský nebo palestinský.