Civilizační odkaz starověkých despotických společností a Řecka a Říma

Největší náboženská doba přišla až ve středověku a pak v novověku. Starověký svět měl civilizační a náboženskou linii, civilizační = světský vliv až do narození Ježíše Krista převažoval.

Odkaz despotických společností orientálního východu

Jakkoli tam bylo kruté uspořádání i despotické společnosti zanechávaly lidstvu svůj odkaz.

• úloha státu – v despotických společnostech se začíná rodit stát jako organizovaná složka moci, síly a řízení, která je založena na fungování struktur. Centra byla nedokonalá, ale fakt existence státu byl pokrokem a přínosem.
• v důsledku helénistickém nám zanechali duchovní synkretismus = duchovní a kulturní prolínání vlivů, počáteční multikulturu – dána pochodem Alexandrových vojsk na východ a také sňatkem Alexandrových vojáků (10 000) s Peršankami.
• odkaz je v principu bezejmenné kolektivity společenských mas, která byla vytvářena uměle, aby z té bezejmennosti mohli panovníci profitovat. Tato kolektivita zůstala východu vlastní dodnes (lidský jedinec neznamená nic, masa je brána jako společenská hodnota).

Odkaz starověkého Řecka

Vznikl v Evropě, proto je jiného rodu než duchovní odkaz východních států, liší se zcela principiálně, je těžké odvodit jejich původ a zrod.

• individualita – Řecko v přímém protikladu proti východním despotickým společnostem uznává lidskou individualitu jako hodnotu specifickou, každý jedinec je originální a v kvalitě řecky pojímané individuality je zakódována její tvořivost
• rozum (racio) – Řekové plně zaměřili svou činnost a úsilí na rozum a snažili se vystupovat jako vzdělaní lidé.
• přirozenost – asi dána způsobem jejich života na ostrovech, snažili se život prožít přirozeně, v souladu s přírodou.
• polis = struktura organizace společnosti jako správy věcí veřejných, neboť pochopili, že jakkoli jsou individualisté, tak důsledná samostatnost = solitarismus je neúčinná, musí vzniknout participace = podíl na správě věcí veřejných – zakládají instituty = polis.
• logos – nejdříve znamenal pouhé slovo, znak jako jednoduchý nástroj dorozumívání a přenášení informace, také má své tématické řešení, hodnotové struktury. V tom tématu je dán jeho tvůrce. Myslitelé řekli, že je v tom zakotven tvůrce = Bůh. Evangelista Jan (v úvodu čtvrtého evangelia) napsal: Na počátku bylo slovo a slovo bylo u Boha a slovo bylo Bůh.

Odkaz starověkého Říma

• je bratrsky spjat s Řeckem – římská kultura navazuje na řeckou, už Vergiliovou Aeneidou. Stala se nejproduktivnější říší světa ve své době. Výchozí odkaz je odkazem moci a síly, pocit mocného světoobčanství – Caesar: Veni, vidi, vici (Přišel jsem, uviděl jsem, zvítězil jsem).
• Římané došli k odkazu správy věcí veřejných – když polis, tak musí být fungující, polis spravovaná a řízená.
• římské právo: formulovali principy, normy veřejné správy, aby byla fungující; právní normy.
• ideál civilisty neboli občanství: zcela výstižně své civilizační postavení formulují větou: Civilis Romanum Sum (Jsem římský občan).

Pro evropskou civilizaci je odkaz Řecka a Říma zakládající, před universalitou středoevropskou nechali hodnotu kalokagathiá – harmonii těla a ducha, která je opřena o pozemské vyžití a vyznavači takovéhoto života se po pojmenování starého Řecka heladia nazývají hédonici (hédoné = slast).

Přesto stará společnost nebyla hodnotově naplněna, chyběl jí jeden rozměr: kategorie lásky, to je principielní důvod zrodu křesťanství, učení Krista o lásce bližního k bližnímu oslovilo celý svět. Sokrates pracoval s pojmem daimonion = vstřícnost, solidárnost. Kategorii lásky definuje až Ježíš Kristus.