Vznik křesťanství, jeho civilizační přínos, historická úloha Ježíše Krista

Na křesťanství pohlížíme jako na historický jev, kdy v určité etapě vývoje starého toto největší hnutí lidstva vzniklo, aby doplnilo o jeden rozhodující rozměr, kterým je láska člověka k člověku jako výchozí kategorie lidského žití. Starý svět nedostatkem lásky trpěl, toužil po ní. Proroci Ježíše Krista předpověděli, po jeho příchodu ho ale nepoznali. Nastolilo princip lásky, jedná se o největší hnutí a ideu lidstva vůbec.

Výchozím prvkem je jeho zvěst – je jí příchod Ježíše Krista – kristus kirios = pomazaný. V jeho době a jeho prostřednictvím se Bůh poprvé spojil s člověkem. Souvisí spolu božství a lidství. Historický příchod, působení a role Ježíše Krista je prokázána. Tacitus, Josef Flavius – doložili to. V 18. stol. v době nástupu velké vlny materialismu došlo ke zpochybnění role Ježíše Krista, ale nikdy nebyla vyvrácena. Bůh Mitra, Gilgameš – spojili jeho osobu s nimi.

Ježíš Kristus byl Žid, syn Marie a tesaře Josefa. Nenarodil se v roce 0, ale 4 roky př. n. l. Až do svých 33 let vyrůstal v běžné židovské rodině. Jeho narození . král Herodos nechal zabíjet nemluvňata, ale Ježíš přežil. Mudrcové z východu mu přinesli dary. Ve 33 letech se stává mesiášem a hlasatelem nového náboženství. Podle svých činů potvrzoval božskost své osoby – dělil jídlo, uzdravoval nemocné, pomáhal potřebným. Putoval Izraelem, získával své přívržence.

Na květnou neděli přichází do Jeruzaléma, je vítán olivovými ratolestmi, lidé volali Hosana! = Vítej!. Do týdne se proti němu shromáždí patriciát, faraziové = starozákoníci, obviní ho z úchylky. Apoštol Jidáš ho zradí. V zahradě getsemanské probíhá poslední večeře Páně. Kristus je postaven před soud – Pilát Pontský ho po váhání vydá k ukřižování – proběhlo na Kalvárii, ve 3 hodiny odpoledne tam umírá. Je uložen do hrobu, po třech dnech vstane. 40 dní se objevuje svým učedníkům, pak odešel navždy = nanebevstoupení Páně. 10 dní po tom se slaví letnice (= příchod ducha svatého). Křesťané, a katolíci zvlášť, tomu věří. Historik zkoumá a vyjasňuje symboly, které život Kristův i jeho legendární smrt s sebou přináší.

Linie

• tradice apostolika: nástupcem Kristovým se stal jeho apoštol Petr. Byl na postu římského biskupa (= první papež) – světil další biskupy a ti pak kněží – této posloupnosti se říká tradice apostolika.
• křesťanská církev: vznikla v 1. stol. n. l.. Ze 12 apoštolů a 72 učedníků se začala rozšiřovat. Vznikly křesťanské komunity = církev. Jejím učitelem je svatý Pavel, který křesťanskou církev formoval. Říká, že církev jsou Kristovy údy, Kristus je hlavou církve. Církev měla mít pocahu ryze duchovní = eklesia spiritualis – jak se rozšiřovala, vzniká hiera archa = hierarchie - posvátný řád, učení. Ale církev se nevyhla komercializaci, vztahovým a generačním problémům. Pavel se domníval, že tam, kde jsou jeho stoupenci, je on mezi nimi.

Nový zákon

Základní knihou je Nový zákon. Název převzal v poplatném smyslu od Starého zákona. Je to evangelium, zvěst lásky. Tvoří ho 1. 4 evangelia – Matouše, Marka, Lukáše a Jana.

Matoušovo je nejrozsáhlejší, Janovo je nejvýstižnější. Vznikalo v 1. a na poč. 2. stol. n. l. (vliv Říma – odlišnosti). 2. skutky apoštolské, apokalipsa Janova o zániku světa – napsána neurčitým způsobem na ostrově Patum (v egejské obl.). Apoštolská doba – po smrti Krista. Apoštolové byli rozhodujícími hlasateli evangelia = hlásání radostné zvěsti. Oni v tom období tímto prostředkem získávali přívržence křesťanství.