Vyvrcholení novověkého absolutismu ve Francii, vláda Ludvíka XIV.

Po smrti Jindřicha IV. ve Francii po kratší dobu vládne jeho manželka Marie Medičejská, ale situace ve Francii si žádá, aby do čela země byl postaven muž. Její syn, Ludvík XIII. byl ještě mladý a k tomu duševně nezpůsobilý, proto je do čela povolán regent = zástupce – kardinál Richelieu, a to na léta 1623 – 1643. Kardinál Richelieu s dovedností začne budovat francouzský novověký absolutismus. F se má stát velmocí, která bude sahat od Pyrenejí k Alpám a od Alp k Rýnu a bude se opírat o državy zahraniční – o nové kolonie v Kanadě, kde byl založen Quebeck a Montreal. Uvnitř doma dochází k vyztužování země v obl. ekonomické, ale Richelieu se stará i o to, aby F rostla kulturně a duchovně. Zakládá Akademii nauk a snaží se pozvat do F i Jana Amose Komenského. V r. 1643 umírá.

Ludvík XIV. je v té době ještě mladý, a proto vládne regent, příslušník francouzského kléru, kardinál Mazarin 1643 – 1661. Mazarin vykonává svou funkci dobře, v duchu tendencí kardinála Richelieu.

V r. 1661 umírá a nastupuje osmnáctiletý Ludvík XIV. 1661 - 1715. Ludvík XIV. se projeví jako panovník velmi zdatný, přinese vrchol panovnického absolutismu. Vrchol se vyznačoval tím, že Ludvík XIV. se prohlašoval za stát, ztotožňoval se se státem a několikrát řekl „Stát, to jsem já“, byl to absolutistický mocnář.

Vnitřní politika Ludvíka XIV.

Vnitřní politika měla dvě tendence:

• nastolení merkantilismu – nastolení ekonomické teorie i praxe, jež se opírala o absolutistickou nadvládu financí nad ekonomikou, byla postavena na tzv. aktivní bilanci = vývoz musel být větší, aktivnější než dovoz. Otcem byl ekonom Jean – Baptiste Colbert.
• náboženská tendence – Ludvík XIV. byl katolík, v r. 1685 zrušil edikt nantský a opět nově priorizoval úlohu a roli katolického náboženství.

Zahraniční politika Ludvíka XIV.

Zde jeho vláda vynikala zvláštní aktivitou- chtěl v době dělení světa F územně zvětšit. Angličané v r. 1659 porazili Španěli a vytvořili Pyrenejský mír. Ludvík XIV. se vrhal do válek - 1668 bojuje proti dnešní Belgii = Španělskému Nizozemí – úspěšně; 1672 proti S Nizozemí – zde nebyl tak úspěšný; v 90. letech bojuje o Falc a mír je uzavřen na základě jeho úspěchu v r. 1699. Největší střet je válka o španělské dědictví – Karel II. původně sliboval vládu ve Španělsku synu Leopolda I. Karlovi VI. (otec Marie Terezie), ale před smrtí své rozhodnutí změnil a jako svého nástupce určil Filipa V. z Anjou [anžu] – vnuk Ludvíka XIV. Rozhoří se boj mezi zájmy Francie a císařem rakouským Leopoldem I., válka trvá do r. 1711. Skončí tak, že Filip V. se stane španělským králem a dostává mimoevropské državy a příští císař Karel VI. se stává vlastníkem evropských držav. V rámci tohoto kompromisu existuje ještě podmínka, že nikdy nesmí dojít ke spojení Španělska a Francie (má na tom zájem Rak. i VB). Utrechtský mír z r. 1713.

Kultura

V oblasti kultury ve Francii, a v literatuře zvlášť, vévodil klasicismus – tvořil zde vynikající umělec a literát Jean Baptiste Poquelin = Moliere.