Barokní kultura v Čechách

Barokní kultura v Čechách představuje v 17. stol. zvláštní a jedinečný fenomén. Po dobách renesance a humanismu nastalo nové přimknutí k Bohu a orientaci na božské principy života a oslavu Ježíše Krista. Po časech gotiky je to opětné přimknutí se k nadpozemským hodnotám. Bylo to silné určující hnutí - ovlivňovalo i tvorbu a vznik nových uměleckých prvků ve všech oblastech a druzích umění.

Baroko se do Čech dostalo po r. 1620 s nenárodní vládou Habsburků - proto dějiny na baroko u nás pohlížejí kriticky, protože nedoceňují umělecké hodnoty a vidí za barokní vlnou umění rakušanství. Toto je mylný pohled, protože baroko v Čechách má skvělé umělecké hodnoty jako jinde v Evropě, ale přišly se zpožděním.

Mohutné chrámové stavby, jejich zdobení, práce se světlem a stínem, orientace na psychologické hodnoty v malířství (stylizace lásky, závisti, radosti).

Rysy barokní kultury

patriotismus

tvorba obraných jazykových děl - Balbín: Obrana jazyka slovanského, zvláště pak českého

národní semknutí při oslavách v r. 1729, kdy byl svatořečen Jan Nepomucký.

školství

přísnou roli v oblasti středního školství sehráli jezuité, vyučovala se hlavně latina a němčina, vychovávali oddané katolíky a Rakušany, jejich spektrum poznání bylo široké - v Klatovech se učila i čeština.

obnovena Karlova Univerzita, učí se v katolickém jezuitském duchu

významnou osobností byl Jan Marci z Kronlandu.

literatura

emigrační - Komenský

domácí, barokní – Bedřich Bridel

tvorba lidová

malířství

Jan Brandl (Bendl – sochař) a Karel Škréta

sochařství

Ferdinand Maxmilián Brokof, Matyáš Braun - Kuks ve V Čechách

architektura

Kilián a Ignác Diezenhoferovi - kostel sv. Mikuláše v Praze, Klatovy, Přeštice, Nicov

hudba

kapelník Pavel Josef Vejmarovský

Adam Václav Michna z Otradovic