Dekolonizační proces na poč. 60. let a rok 1960 jako rok Afriky

Po 2. svět. válce a hl. na poč. 60. let vyvrcholuje ve světě dekolonizační proces. Kolem r. 1960 je završen. Důvody: moderní svět už neunesl nadvládu člověka nad člověkem a silně pociťoval kolonialismus jako nadvládu; různý výsledek holocaustu, kdy bylo zabito 6 mil. Židů. Odkolonizování světa hned po r. 1945 se stalo nutným, aktuálním.

Dekolonizační proces a jeho etapy

Dekolonizační proces měl tři hlavní etapy.

1. léta 1944 – 1955: do této etapy počítáme odkolonizování Indie, osamostatnění Indonésie, ale hlavně francouzskou koloniální válku v Indočíně v letech 1946 – 1954, kdy na základě bojů v této oblasti vznikl Vietnam, Laos a Kambodža. Celý dekolonizační boj byl uzavřen v létě 1955 v Ženevě na konferenci s nejvyšší mezinárodní úrovní.
2. léta 1956 – 1960: druhá etapa má svůj předobraz v osvobození Egypta v r. 1952 a ve svržení krále Fárúka. V r. 1956 dává Velká Británie svobodu Ghaně a Súdánu. V r. 1957 francouzské koloniální síly odejdou z Tunisu a Maroka. Ghana pod vedením prezidenta Nkrumaha začíná vytvářet slibnou národní emancipační politiku. Nejdříve vznikne Panafrické hnutí, které má v r. 1958 svůj sjezd v Abově a Ghana se včlení do hnutí nezúčastněných (1959/1960). V r. 1960 vyvrcholí druhá etapa světového dekolonizačního procesu. Protože v Africe dojde k osvobození osmnácti zemí, je tento rok nazýván „rok Afriky“.
   • ke konci se chýlí boj v Alžíru, přestože Francouzi se ho nechtěli vzdát. Francouzští důstojníci generál Louis Salan a Jacques Massu vyzvali de Gaulla, aby je dovedl k úspěšnému konci. De Gaulle začne připravovat pro Alžír mírové podmínky. V r. 1961 na základě evianských dohod Francouzi Alžír opustili.
   • Zair (Kongo) se vymkl z rukou Belgie a v r. 1960 vyhlásil samostatnost. Hned zde vznikla válka, a to i přesto, že v čele stál prezident Joseph Kasavubu, ministerský předseda Patrice Lumumba. Tshombe konžský politik, ujal se vlády na území zvaném Katanga.
   • Angola a Mosambik – propukla zde občanská válka mezi jednotlivými skupinami.
   • Jihoafrická republika: Angličané odtud museli odejít. Objevil se zde apartheid. Trvalo několik desetiletí, než se situace v zemi vyřešila. Nelson Mandela byl v té době vězněn.
3. 60. léta: boj o samostatnost Guineje – Francie ustoupila, prezident Sekou Touré.

Dekolonizační proces byl akt světové spravedlnosti. Každý národ má právo na sebeurčení.

Postkolonizační vývoj nebyl přímočarý, v jednotlivých zemích se objevily problémy. Odvrácenou stranou postkolonizačního procesu bylo to, že do čela některých zemí se dostali lidé jako Fidel Castro nebo Sadám Husajn, kteří poté mezinárodní vývoj velmi komplikovali a znelidšťovali. Mravní směřování dekolonizačního procesu nesmíme zpochybňovat.