Sovětizace Balkánu (Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko)

Vedle střední Evropy, dalším politicko-mocenským zájmem SSSR se stal Balkán, a to z důvodu, že Sověti stejně jako Britové vždy v balkánské oblasti viděli důležité strategické místo. Sověti vycházeli ze staré tradice rusko-srbských vztahů, kdy jim Rusové chodili na pomoc ve válkách.

Jugoslávie

Poválečnou tvářnost země zde odvozujeme od charakteru osvobozeneckého zápasu, kdy Němci území předválečné Jugoslávie nikdy úplně neobsadili a existoval proti nim partyzánský odboj na čele s maršálem Titem. Na podzim 1942 se začíná osvobozenecké hnutí v Jugoslávii politizovat a je vytvořen Výbor národního osvobození. Od listopadu 1943, když se Výbor národního osvobození sejde ke svému prvnímu kongresu v Jajce, tak na něm zvítězí komunističtí odbojáři, kteří přijmou pro obnovu Jugoslávie režim pod vedením komunistické vlády a Tita samotného. Tito je nejprve ministerským předsedou a poté prezidentem (kráčí k národně pojímanému socialismu).

Na jaře 1948 se vyostří konflikt se zásadami Informbyra, Tito je označen za „odpadlíka“. Stalinův SSSR a jeho satelity s Jugoslávií rozváží kontakty, Tito je označen za „krvavého psa“. Na poč. 50. let se Titovi dostane podpory ze strany Velké Británie a Churchilla samotného.

Když Stalin zemře, nový sovětský vůdce Nikita Chruščov odjede v r. 1955 do Bělehradu. Omluví se Jugoslávii za sovětské deformace a Tita už na letišti osloví „drahý soudruhu Tite“. V otevřeném voze s ním jede do prezidentské rezidence. Tito byl komunista, ale z celoevropského hlediska je to jediný muž, který se v průběhu 20. stol. úspěšně postavil na odpor Hitlerovi i Stalinovi.

Bulharsko

Bulharsko trpělo po staletí pod osmanským útlakem. Na konci druhé světové války si ho přivlastnil SSSR. 9.9.1944 bylo Bulharsko sovětskou armádou osvobozeno. Sověti začali organizovat velkou vlasteneckou frontu. V poválečných volbách velká vlastenecká fronta dopadla tak, že v jejím rámci přívrženci levice a SSSR dostali 70 % mandátů. Jiří Dimitrov se vrátil ze SSSR a opět dostal bulharské občanství. Za dva dny byl zvolen poslancem národního shromáždění a o pár dní později ministerským předsedou. Zavedl Bulharsko do Sovětského bloku.

Rumunsko

Rumunsko bylo ještě po válce monarchií. 23.8.1944 tam vzniká protifašistické povstání. Král Michal jmenuje koaliční vládu. Pravicové složky: statkářská a liberální strana, levicové složky: malorolnická strana a zemědělský svaz. Komunisté si prosadili, že měli svého ministra, kterým se stal jejich vedoucí tajemník Gheorghe Gheorghiu Dej. Spoléhali na zemědělský svaz, který provedl řadu reforem. 31.12.1947 jeho předseda Petru Groza prohlásí Rumunsko za lidově demokratickou zemi = zemi sovětského typu. Groza se stane komunistou. Michal odchází do západní Evropy a domů se vrací až po 43 letech. Do čela státu ho už nepustí, a proto Rumunsko znovu opustí (dodnes žije v zahraničí).