Přechodné období let 1946 – 1947 v ČSR

Léta 1946 a 1947 se zapsala do českých dějin jako doba přechodná, kdy se bojovalo o novou tvářnost našeho poválečného uspořádání. Jako jediná evropská země jsme dostali možnost rozhodovat o sobě co nejvíce sami. 26.5.1946 proběhly první poválečné volby. Předcházela jim mohutná předvolební kampaň. V jejím rámci komunisté na venkově obdarovávali zemědělce půdou, zdarma jim spravovali stroje; městské obyvatelstvo si chtěli získat tím, že se hlásili k tradici Tomáše Masaryka. Oslavovali osobnost prezidenta Beneše.

KSČ ve volbách získala 40 % mandátů, národní socialisté 23 %, lidovci 20 % a sociální demokraté asi 16%. Na Slovensku zvítězila se 62 % demokratická strana, komunisté na čele s Husákem získali asi 30 %. Německé obyvatelstvo, které zde ještě bylo, volit nesmělo. Gottwald druhý den odjel na Hradčany a žádal u prezidenta Beneše funkci ministerského předsedy. 2.7.1946 ho Beneš ministerským předsedou jmenoval, vláda je sestavena podle parity (= rovnosti) volebních hlasů. Ministrem obrany zůstal Svoboda, ministrem zahraničí Jan Masaryk, prvním místopředsedou se stal Petr Zenkl. 8.7.1946 přednese Gottwald vládní prohlášení, které se hlásí k demokracii v zemi. Současně nastoluje principy socializace země (ještě ne principy socialismu).

K 1.1.1947 je vyhlášen dvouletý plán hospodářské obnovy (byl nástrojem KSČ). K 1.5.1947 je vyhlášen hradecký program v zemědělství – proces znárodňování = vyvlastnili majiteli všechnu zemědělskou půdu jejíž rozloha přesáhla 50 ha. Existovala i spolupráce mezi KSČ a demokratickými stranami. V listopadu 1946 se všechny strany zúčastnily oslavy Gottwaldových 50. narozenin. Převahu v politice ale měla KSČ, zatím ještě spolupracovala s ostatními stranami národní fronty.

Vyvrcholily také retribuční procesy. Ve vztahu k Němcům byl největším proces s K. H. Frankem, 22.5.1946 je odsouzen a popraven. Odsouzeni byli i další členové gestapa – v Kladně Wiesman, v Klatovech Winkelhofer. Domácí kolaboranti a zrádci – na jaře 1946 byla souzena protektorátní vláda (nikdo z nich nedostal trest smrti); novináři – Klichtálek, Novák a další. Na jaře 1947 proběhl proces s Tisem – bývalým prezidentem Slovenského štátu. Byl odsouzen k trestu smrti za odsun Židů a za utlačování slovenských povstalců. Vedl se sice spor o rozsudku, ale 18.4.1947 byl popraven.

Dále pokračuje odsun německých obyvatel, který začal již v r. 1945. Byl to nutný a spravedlivý akt, i když bohužel aplikoval kolektivní vinu. Nemělo ovšem dojít k některým událostem jako např. k vyhození mostu v Ústí nad Labem nebo brněnské aféře.

Přelom vývoje let 1946 – 1947 tvoří problémy kolem Marshallova plánu. V červnu 1947 česká vláda schválila jeho přijetí, ale na poč. července 1947 si Stalin pozval do Moskvy přední představitele našeho státu a naši účast na Marshallově plánu zakáže. Po jednání ve Sklářské Porubě a po vytvoření Informbyra je vnesen rozpor i do české společnosti.

Komunisté nastoupili cestu revolučních přeměn, hledali cestu jak se od podzimu 1947 zmocnit vlády v zemi. Věděli, že to bude těžké. Chtěli to udělat parlamentní formou, a tak se i nakonec stalo, ale rozeběhli i mimoparlamentní aktivity. Na Mostecku vytvořili teroristickou aféru. 11.9.1947 rozeslali tři balíčky s výbušninou ministrům Zenklovi, Masarykovi a Drtinovi. Údajně odhalili ve slovenském zboru odpůrce lidově-demokratického zřízení, Husák je okamžitě propustil z tohoto úřadu. Využili také boj s Benderovci.

Demokratické síly stály před problémem, jak se komunistům bránit. Nakonec vrhli svou pozornost na sociálně-demokratickou stranu. Docílili toho, že na sjezdu v listopadu 1947 byl Fierlinger odvolán z funkce předsedy strany a místo něj byl zvolen Bohumil Laušman. Země ale na přelomu let 1947/48 dále spěla ke svému osudovému rozhodnutí.