Starověká Sparta

Starověká Sparta tvoří jedno z nejvýznamnějších řeckých středisek vedle Atén. Tento městský stát vznikl kolem 10. stol.př.n.l. V dějinné tradici vynikla brannou tradicí a vojenskou připraveností. Nacházela se v jihovýchodní části Peloponnésu. Původně se nazývala Lakedaimón. Celé území bylo pak označováno jako Lakónie. Ustavuje se v souvislosti s příchodem dórského obyvatelstva, které navazuje na život a působení starověkých Achajů. Dórští Sparťané si rozdělili půdu a starší achajské obyvatelstvo proměnili v heilóty.

Heilóti pracovali v zemědělství, ve službách a řemesle a odváděli svým pánům – držitelům půdy – stanovené naturální dávky. Mnozí z nich pracovali i v domácnostech Sparťanů. Byli zcela bezprávní. Zvláštní skupinu obyvatel spartského státu tvořili perioikové. Zabývali se zemědělstvím, řemeslnou výrobou a obchodem. Byli bezprávní, ale měli výhodu vůči heilótům, protože spolu se Sparťany vytvářeli vojsko a účastnili se válek.

Privilegovanou vládnoucí skupinu tvořili Sparťané, kteří si zde vytvořili vlastní mocenské a politické struktury. Muži starší třiceti let se scházeli na občanském sněmu = apella. Projednávali návrhy, které jim předložila třicetičlenná rada starců = gerúsia. Jejími členy bylo 28 mužů zvolených sněmem z občanů starších šedesáti let a dva králové nastupující tradičně ze dvou královských rodů. Králové byli vrchními veliteli vojska, měli kněžské hodnosti a soudcovskou pravomoc. Největší výkonnou moc získal pětičlenný sbor eforů. Efoři měli dbát na dodržování zákonů a dohlížet na činnost králů.

Ve druhé polovině 8. stol.př.n.l. ovládli Sparťané další úrodnou zemědělsko oblast, Messénii na jihozápadě Peloponnésu. Nejspíše v 7. stol.př.n.l. zde vzniklo protispartské povstání. Spartská vojska zakročila velmi úspěšně a prostřednictvím svých těžkooděnců zde upevnila spartské státní zřízení.

Sparťané se uzavírali vůči vlivům z jiných řeckých států a zaměřili se především na přípravu k válce. Chlapci byli od sedmi let vychováváni společně. Podrobovali se výcviku, jehož hlavním cílem byly příprava k vojenské povinnosti. Chlapci, kteří dosáhli dvaceti let, byli zařazeni do vojenských oddílů. Dívky byly vedeny k tomu, aby se v budoucnu staly matkami zdravých chlapců, kteří budou pilíři vojska. Ve Spartě existoval velmi pozitivní vztah k armádě, být vojákem bylo tehdy chápáno jako čest.

Válkami a spojeneckými smlouvami získávala pak Sparta na svou stranu četné menší státy v jižním Řecku. Vytvořila tzv. peloponnéský spolek, v němž měla vedoucí postavení.