Starověké Atény

Starověké Atény tvořily druhý rozhodující městský stát vrcholného období řeckých dějin. Nacházely se v Attice. Obyvatelstvo bylo iónského původu. Na rozdíl od Sparty vynikly Atény širokou plejádou kulturních a duchovních tradic. Starověký aténský stát je zakladatelem antické demokracie.

Obyvatelstvo: rozhodující roli hráli aristokraté – z této skupiny byli vybíráni vedoucí vládnoucí činitelé, kteří byli nazýváni archonti. Nejvyšší archón měl správní moc. Vedle něho působil archón polemarchos s vojenskou kompetencí a archón basileus, jemuž příslušely náboženské záležitosti. Později bylo připojeno šest thesmothetů, jejichž úkolem byla péče o zákony. Staří archóni se scházeli na aeropagu – rada, která zasedala pod Akropolí na pahorku zasvěceném bohu Areovi (zde debatovali a meditovali). Druhou obyvatelskou skupinou byli zemědělci zajišťující obživu. Nejhůře na tom byli hektémorové (= šestidílníci, šestináři), kteří část úrody museli odvádět svým pánům. Malou skupinu obyvatel tvořili otroci.

Ve druhé polovině 7. stol.př.n.l. se do čela vlády dostává Kylón. Pokus o nastolení tyranidy se nezdařil. Při povstání byli mnozí Kylónovi příznivci pobiti. Za této situace byl pověřen Drakón, aby sepsal právní normy, které byly do té doby uplatňovány podle tradice (tzv. zvykové právo). Vytvořil drakontovy zákony, které byly přísné a tvrdé, ale měly již určitou právní podobu. Drakón rozlišoval mezi vraždou a neúmyslným zabitím.

Zlomovým rokem v aténském životě je r. 594 př.n.l., kdy nastupuje Solón. Stává se opravdovým zakladatelem demokracie. Pocházel z aristokratické rodiny, byl básník. Atéňany byl oblíbený. Vyzýval je k udržení celistvosti státu. Odmítal zavírání lidí do otroctví za chudobu. Lidi, kteří již v otroctví v cizině byli, vykupoval a přiváděl zpět do Attiky. Toto Solónovo opatření bylo označováno jako seisachtheia (setřesení břemene). Byl tvůrcem aténské ústavy. Nerozděluje lidi podle rodu, ale podle majetku. Solón rozdělil občany na čtyři majetkové třídy podle výnosu z půdy. Nejvýše byli postaveni ti, kteří měli roční výnos alespoň 500 měřic obilí. Druhou slupinu tvořili tzv. jezdci s výnosem nejméně 300 měřic a třetí rolníci, jejichž výnos činil alespoň 200 měřic ročně. Ve čtvrté, nejnižší skupině, byli nejchudší zemědělci a bezzemci. Rozvinul také demokratická opatření – společný sněm (ekklésia) v Aténách tvořili muži od dvaceti let.

V r. 546 př.n.l. nastupuje Peisistratos. Zavede tyranidu na několik desítek let. V tomto typu správy od r. 528 nebo 527 př.n.l. pokračují jeho synové Hipparchos a Hippiás.

V r. 510 př.n.l. se moci ujímá Kleisthenés – obnovitel řecké demokracie. Zemi rozdělil na deset místních fýl. Každá fýla se skládala ze tří částí, z nichž jedna ležela na území Atén či v jejich sousedství, druhá v přímořské oblasti a třetí ve vnitrozemí Attiky. Základními administrativními jednotkami se staly démy. Tvořila je menší attická sídliště, případně několik sousedících vsí, a v Aténách městské čtvrti. Důležitou politickou institucí se vedle sněmu stala rada pěti set, do níž každá fýla delegovala padesát občanů.

Ostrakismus – zvláštní soud, při němž mohl každý aténský občan napsat na hliněnou střepinu (ostrakon) jméno muže, který podle jeho mínění ohrožuje bezpečnost státu. Při hlasování muselo být přítomno nejméně 6000 občanů. Občan, jehož jméno napsala většina hlasujících, musel na deset let opustit Atény. Neztrácel však občanská práva ani majetek.