Řecko-perské války

Řecko-perské války představují vrcholnou obrannou iniciativu starověkého Řecka, kdy došlo k obraně východních držav a nakonec i Řecka samého – Peršané začali útočit do oblasti Atiky a Peloponésu. Obecnou příčinou vzniku válek se stal střet asijského typu bezejmenné civilizace s civilizací řeckou, stala se nositelem zásad a principů prvotní demokracie. Konkrétní záminkou se stalo povstání iónských obcí na západním pobřeží Malé Asie kolem r. 500 př.n.l. Maloasijští Řekové žijící především v Mílétu a Efesu obsadili kus východního perského území, podařilo se jim obsadit Sardy a vyplenit je. V r. 494 př.n.l. porazila foinická flotila v perských službách řecké lodě v námořní bitvě nedaleko Mílétu.

V r. 490 př.n.l. udeřili Peršané sami. K prvnímu střetu došlo u východního pobřeží Attiky u Marathónu. Peršané byli sice v přesile, ale Řekové zde pod vedením Miltiadése slavně zvítězili. Tato bitva se stala památnou proto, že po jejím skončení jeden z Atéňanů běžel do Athén podat zprávu o vítězství, potom padl vysílením. Na jeho počest se na olympijských hrách běhá Marathón v této délce.

Peršané se po neúspěchu pokusili obeplout Attiku a zaútočit proti Řekům z moře přímo na Atény – neúspěšně. V Aténách podnítili tendence budovat loďstvo na ochranu. Byly zakládány přístavy, např. Pireos. Mezi Pireem a Aténami byly vybudovány dlouhé zdi, kterými se Řekové zabezpečovali.

V r. 480 př.n.l. je svedena bitva u Thermopyl. Peršané chtěli proniknout thermopylským průsmykem do centrálního Řecka. Na přístupových cestách se vytvořila scelená obrana v čele se Spartou, velitelem byl spartský král Leónidas. Spartské vojsko se ocitlo před nemalým strategickým problémem. Peršané Thermopyly obešli přes hory. Král dal povel k ústupu řeckého vojska. On sám se dvěma sty těžkooděnci hájil průsmyk, všichni zde padli. Nejprve vytesali do kamene vzkaz příštím pokolením: „Poutníče, zvěstuj lakedaimónským, že my zde mrtvy ležíme jak zákony kázaly nám.“ V září 480 př.n.l. došlo k bitvě u Salamíny, kde Řekové vyhráli. Podstatnou porážku Peršanům zasadili v r. 479 př.n.l. u Plataj. Opakované řecké vítězství vedlo k založení aténského námořního spolku v r. 478 nebo 477 př.n.l. Ani poté řecko-perské války neskončily. Protáhly se až do r. 449 př.n.l.

Peršané a jejich moc, která byla mnohokrát větší, museli uznat politickou a společenskou nezávislost Řecka a také i řeckých maloasijských osad. Perská moc se musela stáhnout na východ. Evropská civilizace se začala odvíjet dál podle svých vlastních principů a zásad. V Aténách období po řecko-perských válkách znamená dobu jejich pozdního rozmachu. Tvůrcem pozdní aténské demokracie se stal politik Periklés. Velkou roli zde sehrála úprava aténské ústavy z r. 462 př.n.l., kdy došlo k prohloubení jejích demokratických zásad. Atény se v pozdním věku úspěšně rozvíjely společensky, ekonomicky a hlavně kulturně. Do jisté míry se změnily vazby společnosti – kromě elit roste i vrstva otroků – později činila třetinu tehdejšího aténského obyvatelstva.