Helénistická kultura

Helénistická kultura znamená poslední období řeckého kulturně-duchovního snažení. Její základ je řecký, ale původ není typicky řecký – došlo k rozšíření o zkušenosti orientu, takže má charakter duchovního synkretismu (prolínání, míšení). Měla mnoho rovin.

Divadlo

Divadlo sloužilo hlavně k provozování divadelních představení, ale často se v něm shromažďovali občané k projednání veřejných záležitostí.

Gymnázia, centra

Gymnázia se stávala typickým znakem nově zakládaných měst. Byla to škola se všeobecnou průpravou žáka.

Přes specifické zvláštnost dané různými tradicemi se v helénistických státech prosazovaly řecké právní normy. Významným sjednocujícím prvkem byl řecký jazyk, tzv. koiné (tj. společný, obecný jazyk).

Helénistická města se zakládala či rekonstruovala podle urbanistické koncepce, která se vytvořila již v klasickém období. Jejím charakteristickým rysem byla pravoúhlá síť městských ulic. Významným architektonickým prvkem bylo sloupořadí = stoá, které bylo příjemným místem pobytu za prudkého slunečního svitu i za deštivých dnů. Sloupořadí sloužila zpravidla též obchodním účelům.

Mezi přední helénistická kulturní centra patřilo maloasijské město Pergamon. Byl tu vybudován královský palác se zahradami, knihovna, gymnasion, divadlo a četné chrámy a sloupořadí. Ze zachovaných památek je nejznamenitější Diův oltář.

Literatura

Jedním z hlavních center helénistické literární tvorby bylo Múseion v egyptské Alexandrii (největší knihovna staré doby).

V této oblasti se objevila nová jména:

• Kallimachos – knihovník a literární kritik
• Menandros - dramatik
• Theokritos – autor idyl, pocházel ze Syrákús

Historie

Polybios napsal dějiny Říma, jeho obsáhlé dílo líčí vzestup moci Říma ve 3. a 2. století. Polybiův výklad vyniká kritickým přístupem k pramenům, z nichž čerpal.

Matematika, fyzika

Eukleidés: jeho spis o základech matematiky, v němž shrnul i starší poznatky, měl velký význam pro studium i pro další vývoj tohoto vědního oboru.

Archimédes: mimo jiné objevil též zákon hydrostatického vztlaku způsobeného tělesem ponořeným do kapaliny.

Technika

Poznatky z matematiky a fyziky se uplatňovaly ve stavitelství, při projektování vodovodů a při stavbách mostů a silnic. Hlavní oblastí, v níž technika nalézala uplatnění, bylo vojenství. Veřejnosti sloužily sluneční hodiny budované v helénistických městech.

V helénistické společnosti se projevoval profesionalismus. Dochované nápisy dokládají existenci četných sdružení lidí podle povolání. Tyto organizace měly význam pro ochranu a prosazování zájmů svých členů. Řešení problémů již není zkusmé, ale má své principy a pravidla.

Filozofie

Filozofie doznala rozmachu prostřednictvím dvojího typu myšlení:

• stoicizmus – smysl života údajně nespočíval v uplatnění člověka jako občana, nýbrž v individuálním lidském štěstí. Staví člověka do protikladu k realitě. Záměrem stoiků bylo dostávat se do nadhledu nad světem. Stoikové spatřovali smysl života v mravní dokonalosti člověka bez ohledu na jeho etnickou příslušnost a sociální postavení. Představitelem je Zénón z Kitia.
• epikureismus – myšlení, které se vyjadřuje k atomické stavbě světa, ale hlavně je to filozofie pozemšťanství, touhy užít si svět, filozofie jistého druhu veselí. Epikúros odmítal existenci posmrtného života a chtěl zbavit člověka strachu před smrtí a před bohy. Cíl života spatřoval v duševní vyrovnanosti a spokojenosti.

Náboženství

Vznikají nové náboženské představy. Hlavní bohyní byla bohyně štěstěny a náhody Tyché.

Řecký život reprezentoval ve všech směrech pozemšťanství. Řekové si chtěli užít život v jeho plné šíři a kráse. Jejich vrcholnou hodnotou byla kalokagathia – tzn. ideál harmonie sil tělesných i duševních, soulad krásy a dobra. Celý tento trend je podle Helady nazýván hedonismem, jeho vyznavači jsou hedonici.