Alexandr Makedonský a jeho výboje, další rozvoj helénismu, závěr řeckých dějin

Filipovým nástupcem a rozhodujícím tvůrcem a zakladatelem helénismu je syn z jednoho z Filipových manželství Alexandr Veliký 336 – 323 př.n.l. Proslul svými výboji a rozvojem dalších etap helénismu, té druhé - helenizace okolních mimomakedonských oblastí a té třetí, která helénismus zanese hluboko do Asie až po řeku Indus. Podobně jako otec se musel vyrovnat s Thráky a Ilyry a v r. 334 př.n.l. rozdrtil u Gráníku (severozápad Malé Asie) vojska perských satrapů. Proti jeho vlivu se postavily dvě osady – Mílétos a Halikarnássos.

Perští králové se v r. 333 př.n.l. rozhodli vyvolat bitvu u Issu, kde je ovšem perská říše poražena. Alexandr postupuje na jih do Foiníkie a Palestiny, obsazuje Tyros a oblast Gazy – r. 332 př.n.l. odtud přechází do Egypta, kde zakládá jedno z nejproslulejších měst světa vůbec – Alexandrie. Egypt se mu stane zázemím pro jeho příští tažení na východ.

V r. 301 př.n.l. se obrátí na východ, přejde řeky Eufrat a Tigris, obejde Ninive a po rozhodujícím vítězství u Gaugamél dosáhne Babylonu. Tam se usadí. Završí tak druhou etapu helénismu v perské oblasti. Překvapivě přijme některé perské tradice – buduje si honosný dvůr, vyžaduje projevy úcty a vybere lidi z oblasti perské aristokracie, které zapojí do své správy. Sblíží se s obyvatelstvem a vezme si za manželku dceru jednoho z rodů – Róxanu.

Odtud postupuje směrem na východ. V letech 327 – 325 př.n.l. podnikne veliké východní tažení. Přejde pěšky a se zvířaty hornaté oblasti Afghánistánu a Pákistánu a dostává se až do Pětiříčí, do oblasti horního toku řeky Indus. Vojsko je vysílené a nemůže jít dál, proto se musí vrátit. Třetina vojáků pluje po moři do oblasti Perského zálivu, dvě třetiny jdou pěšky – zvláště část, která táhla v čele s Alexandrem, utrpěla velmi těžké ztráty. Do Sús se ani zdaleka nevrátili všichni.

Na jaře 324 př.n.l. zde vrcholí proces helenizace tím, že přes 10 000 makedonských vojáků uzavřelo sňatek s asijskými ženami. Helénismus má nejen povahu duchovního synkretismu (propojení duchovně-kulturních vazeb), ale i splynutí lidské a společenské povahy.

Na jaře 323 př.n.l. Alexandr připravoval další tažení, ale v červnu 323 př.n.l. umírá v necelých 33 letech. Celý helénistický svět se tak ocitl před problémem nástupnictví. Nástupci dostávají označení diadochové – nejprve vládl Alexandrův nevlastní bratr, poté Alexandrův syn.

Dochází k vnitřnímu rozpadu říše na tři části:

• v oblasti Foiníkie, Palestiny a Egypta vládnou Ptolemaiovci
• na území asijském vládnou Seleukovci
• v Makedonii a do značné míry i v Řecku vládnou Antigonovci

Každá říše má přibližně stopadesátiletý vývoj. Všem bylo společné, že měly ve středomoří nového odpůrce – moc římskou, která v bitvě o Korint v r. 146 př.n.l. porazila egejský svět a tento rok je rokem zániku starých řeckých dějin.