České země před 1. světovou válkou

České země se nacházely ve složité situaci – jejich intelektuální vrstvy si uvědomovaly, že moderní český stát si musí najít své místo mezi tvořícími se proudy a národy evropskými. Hubert Gordon Šauer (filozof) tuto situaci reflektoval v podobě dvou otázek, které na přelomu 19. stol. položil českým zemím:

1. zda české země tváří v tvář existenci rakouské monarchie a vytvoření císařského sjednoceného Německa jsou schopny obhájit svou národní identitu a svůj jazyk. Na tuto otázku český národ odpověděl kladně – má sílu, vůli a snahu v české kotlině se udržet.
2. zda česká identita bude natolik kvalitní a přínosná, že se stane obohacujícím prvkem pro ostatní evropské národy. Odpověď na tuto otázku je mnohem spornější, protože žádná objektivní hodnota, která by vyšla k Evropě, zde není. (Po dobu 1. republiky vytvořila příkladný demokratický stát v Evropě, ale neměl životnost, ve válce padl. Roku 1968 vznikla idea, že lze vytvořit model demokratického socialismu u nás, ale nefungovalo to.)

Češi před 1. světovou válkou se ve věcném politickém smyslu zapojili do boje za všeobecné a rovné hlasovací právo. Rakousko žilo habsbursko – lotrinskou tradicí. Boj trval takřka dvě desetiletí. Nejprve se ho pokusil řešit hrabě Taaffe na poč. 90. let. Taaffe rozšířil 4 volební župy o vrstvy lidové, příliš neuspěl, což byl jeden z důvodů, proč musel odejít. V r. 1897 je nastoleno volební právo kancléřem Kazimírem Badenim (haličský politik, hrabě, předseda rakouské vlády), otevře pátou župu.

V Rakousku již existuje všeobecné volební právo – všichni dospělí muži ze všech vrstev společnosti mohli volit. Plnoletosti dosáhl člověk až ve 24 letech. V prosinci 1897 zde vznikají protiněmecky a protižidovsky laděné bouře. 2.12.1897 bylo v Praze vyhlášeno stanné právo. Na rovné hlasovací právo se musí čekat dalších 10 let. Příznivou roli sehraje v r. 1905 revoluční povstání v Rakousku. Všeobecné hlasovací právo bylo přijato v r. 1907, ministerský předseda Max Wladimir von Beck.

Kultura

Literatura

Doznívala aktivita ruchovců a lumírovců, nastupovala česká moderna v čele F.X.Šaldou, Moderní revue – Jiří Karásek ze Lvovic, katolická moderna – Sigismund Bouška.

Architektura

Vzniká secese, v jejím duchu vybudována Pařížská ul. v Praze. Byl uplatňován beton a železo.

Grafika

Alfons Mucha, secese.

Malířství

Impresionismus – představitelem Antonín Slavíček; expresionismus – Emil Filla, Josef Čapek, Václav Špála.

Bratři Mánesové – Josef a Quido; Antonín Mánes (jejich otec)položil základy novodobého českého krajinářství (maloval krajinu bouřlivou a rozeklanou i ztichlou a svěží); Max Švabinský se stále prosazoval jako suverénní kreslíř a mistr grafických technik.

Hudba

Smetana, Dvořák, Janáček. Došlo ke zrodu českého kvarteta a počátkům české filharmonie.

Školství

Postoupil jeho rozvoj, fungovala Karlova universita, střední školy a hlavně gymnázia.

České země v duchu Palackého až do 1. světové války setrvávaly na austroslavismu. Nelíbil sel jim proces sbližování Rakouska s Německem, až když se Rakušané a Němci spojili ve válce, Češi austroslavismus opustili.