Diferenciace české společnosti na konci 19. stol.

Na konci 19. stol. česká společnost kromě toho, že postoupí na práh modernosti a stává se nejvyspělejší oblastí uvnitř Rakouska, se vnitřně rozvine a začne se strukturovat nejen fakticky podle zájmů, ale i formálně do jednotlivých politických stran a uskupení.

Zemědělský lid, kterého bylo z celého Rakouska v Čechách nejméně, žil poměrně konzervativně a naplňoval představy a zájmy habsbursko-lotrinského rodu.

V českých zemích na konci 19. stol. vzniká postupně velmi silná třída dělnická – pracovníci v továrnách, dopravě, ve vznikajících hutích. Přináší sebou i vznik silného odbojového hnutí, jsou v sociálně demokratické straně.

Skupina intelektuálů a představitelů mládeže = pokrokářů, kteří jsou v Rakousku nespokojeni, viní ho z konzervatizmu a zaostalosti, volají po větším společenském i politickém pokroku.

Zvláštní místo uvnitř politického spektra má Omladina – spojení studentů a dělníků, kteří si k sobě hledají cestu. Je to odkoukané z Německa (kolem Jeny). Dokonce vyvolá demonstrace, odpor, společenské pnutí. Hlavně v září 1893 byla řada z nich pozatýkána, souzeni na poč. roku 1894, vězněni na Borech. Když se vrací, tak jednotliví představitelé odcházejí do různých politických stran: Modráček a Soukup do Sociální demokracie, Rašín do Mladočeské strany, později Národní demokracie, bratři Haynové do Masarykovy Realistické strany.

Je zde ještě silné katolické hnutí – navzdory tomu, že společnosti se zmocňoval atheismus. Je to v logice církve – přijde s novými iniciativami, když je jí nejhůř. V duchu Rerum Novarum dochází k oživení aktivit katolických struktur a církve u nás. Nastupuje generace biskupů – kardinál Lev Shrbenský v Praze, Antonín Cyril Stojan arcibiskup v Olomouci a na Velehradě, v Budějovicích biskup Jilzík.

V průběhu 90. let dále u nás vzniká následující struktura politických stran – nejstarší, která má předstih z r. 1888 je Českoslovanská strana sociálně demokratická – Dr. Šmeral a Habrmann. R. 1891 vzniká Realistická strana – v čele T.G.M., v r. 1894 vzniká Strana křesťansko-sociální v čele monsignor Jan Šrámek a v r. 1897 Strana národně – socialistická v čele Klofáč. V r. 1899 byla ustavena Strana agrární – Alfons Štastný, pak Antonín Švehla. Přežívá zde Strana mladočeská, která je vedle soc. demokracie zásadní stranou. Staročeši s Riegrem v čele od r. 1891 upadají, prohrála volby do říšského sněmu, stal se z ní diskusní klub.

Na Moravě je situace jednodušší, důležitou roli sehrála Křesťansko – sociální strana = Lidová strana, v čele Šrámek. R. 1905 moravské strany uzavřou Moravský pakt a rozhodující roli zde sehrává Lidová strana. Od r. 1893 začínají i na Moravě vycházet Lidové noviny, zakladatelem Adolf Stránský.