Česká aktivní politika v rámci Rakouska v posledních desetiletích 19. stol.

Na konci 70. a počátkem 80. let 19. stol. dochází k zásadní změně české politiky a přístupu k Rakousku – mění se na aktivní politiku. Češi po 16 letech pochopili, že pasivní postoj je hrdý, ale praktický účel nemá. Lepší je být při moci, než bez moci (Peroutka, r. 1848). Vrátili se do říšské rady ve Vídni, stalo se tak po smrti Palackého v r. 1876. V r. 1879 a na počátku r. 1880 se tam vrací. Děje se tak za nástupu ministra Eduarda Taaffa, který je předsedou rakouské vlády v letech 1879 – 1893. Hrabě Taaffe pochází z Nalžovských Hor. Alois Pražák – Čech – byl členem Taaffova kabinetu. Pojmenoval se jako vláda pravicová, ale dělal politiku mnohostrannou, chytrou. Po 14 letech jeho vlády byl upevněn rakouský režim.

K českým zemím byl zaujmut promyšlený, ale nedůstojný postoj. Češi byli odměněni za vstup do říšské rady urč. ústupky = drobečková politika, Stremaierova jazyková opatření. V r. 1882 obnovili v Čechách Karlovu univerzitu, přichází na ni mladí profesoři v čele s T.G. Masarykem.

České aktivum charakterizovala politická generační výměna. Po smrti Palackého a Riegra nastupuje nová generace, Karel Kramář a proti němu Tomáš Garrigue Masaryk. Oba byli vzdělaní, čestní, žili pro národ, ale nerozuměli si. Kramář stál v čele Mladočechů, orientoval svoji politiku v duchu neoslovanství. T.G. M. rozeznal a pochopil modernistické vývojové proudy anglosaské, vzal si Američanku, převzal její příjmení do svého jména. Věděl, že z angloamerické oblasti přijde pokrok. Měl jen malou realistickou stranu. Od r. 1878 se objevuj sociální demokraté, [Českoslovanská sociálně demokratická strana založena v hospodě U kaštanů (7.4.1878) v Břevnově]. S rozmachem průmyslové výroby a dělnictva hnutí sílilo.

Přínos Tomáše Garrigue Masaryka v rakouské politice

Tomáš Garrigue Masaryk byl profesor filozofie a sociologie, docentem na universitě ve Vídni, pak v Praze. Ovlivnil zásadně politiku, dal jí urč. koncepci. Do I. světové války setrvával na oslabených pozicích austroslavismu, pak jej opouští. Českou politiku řídil vědecky na základě svého obrovského vzdělání. Opírá se o mravnost, morálku jejího konání, poznání českých dějin a jejího mravního poučení. Byl zastáncem malých krůčků, konkrétních činů,neboť láska není fráze ale čin. R. 1891 byl zvolen na Šumavě poslancem a znovu v r. 1907 byl zvolen Moravany. Jeho působení v říšském sněmu mělo i mimoposlanecké prvky : boj o pravost rukopisů, Hilsnerova aféra, soud s 51 českými katechety, Švihova aféra aj. Masaryk šel do všech sporů ne kvůli konkrétním kausám, ale aby prosazoval morálku, právo, spravedlnost a pravdu. V tomto znamení zvítězil. V r. 1907 při zahajování 2. funkčního období byl císařem přehlédnut, nebyla mu podána ruka a byl vytlačen za okraj habsburských zájmů.