Asyřané a Novobabylóňané na scéně mezopotámských dějin

Ve 20. a 19. stol. př.n.l. se do dějinného popředí dostává náhorní oblast ve střední Mezopotámii, kde se lidé živili pastevectvím a zpracováváním kůže, protože tam byly špatné podmínky pro zemědělství. Střediskem oblasti byl Aššur, podle něhož má název celá oblast. Prošla jím civilizační vlna starověkých Asyřanů. Asyřané svým politickým, společenským a kulturním směřováním chtěli navázat na Akkadskou říši, jenže asyrský vývoj nebyl přímočarý – byl přerušen nájezdy jiných národů. V 17. stol. př.n.l. Churrité vytvořili stát Mitanni, byli to významní bojovníci, rádi budovali svoji moc. Byli chovatelé koní. V jižní části Mezopotámie se udrželi dlouho – až ve 14. stol. př.n.l. došlo k obnovení moci starověkých Asyřanů, ale jen dočasně. V 11. – 10. stol. př.n.l. vznikla říše Aramejců a Chaldejců. Byli to velmi mocné národy. K dalšímu obnovení Asyrské moci dochází mezi 9. – 7. stol. př.n.l., tento čas je pojmenován jako říše Novoasyrská.

Významným panovníkem byl Sargon II. (722-705 př.n.l.) (Pozn.: jméno Sargona I. se objevuje v souvislosti a akkadskými dějinami).

Život v Novoasyrské říši se vyznačoval těmito rysy:

• Novoasyrská říše měla velmi početnou a výkonnou armádu, která říši bránila.
• Rozběhli civilizačně velmi sporný proces , protože realizovali deportace obyvatel, žádná oblast se tak nemohla vnitřně sjednotit a stát se oponentem asyrské moci.
• V r. 722 p.ř.nl. provedli druhé zajetí židovského národa, což hrálo velmi důležitou roli.
• Novoasyřané si vybudovali honosné hlavní město Ninive. Uvnitř byl královský palác terasovité stavby, mnoho zahrad a sadů. Město samo bylo obehnáno hradbami a hned za městem byly vysázeny vinice. Voda byla do Ninive vedena vodovodem o délce 50 km z hor.

Druhým panovníkem byl Aššurbanipal – na rozdíl od Sargona II. nebyl válečníkem, miloval lov. Stal se ctitelem literatury a vytvořil velikou knihovnu, ve které shromáždil i epos o Gilgamešovi. Část knihovny byla nalezena. V r. 1612 novoasyrská říše zaniká, podléhá tlaku Médů (severní část) a Novobabylóňanů (jižní část).

Novobabylónská říše je posledním státním útvarem v mezopotamských dějinách. Byl to vlivný a mocný státní útvar. Dosáhl úspěchů po vojenské stránce – rozšířil svá území. Nejvýznamnějším panovníkem byl Nabukadnezar II. (605 – 562 př.n.l.). V r. 587 př.n.l. dochází k třetímu zajetí židů. Jsou z Jeruzaléma a Izraele deportováni do Babylónie. Toto zajetí je nejkrutější a je o něm i zmínka v Bibli. U Babylónské věže zpívají žalmy obráceni k Jeruzalému a chrámu boha Jahve.

Vybudování Babylónu

Město bylo obehnáno dvojí hradbou, mezi nimi byl vodní příkop. Nejvýznamnější je Ištařina brána, cesta k ní je vyzdobena modrými cihlami a reliéfy lvů. Existoval zde zikkurat, velký královský palác, terasovité stavby. Součástí chrámu byla Starobabylónská věž – podle pověsti došlo údajně při její stavbě k rozrůznění jazyků.

V r. 539 př.n.l. jsou Babylóňané poraženi králem Kýrem Velikým. Persie se stala nástupcem mezopotamských dějin. Při nalezení Nabukadnezarova chrámu byla objevena věta Mene tekel farzis (Budeš nalezen a zvážen lehkým v celé Persii).