Období akkadské a starobabylónské v dějinách Mezopotámie

Přibližně od 23. stol. př.n.l. přicházejí do jižní Mezopotámie Akkadové, a to proto že Mezopotámie lákala svým zemědělstvím a jeho nadprodukty. Akkadové tak přeruší sumerský vývoj a začínají zde uplatňovat svou vlastní civilizaci. Přišli z východu, i další stádia mezopotamská byla ovlivněna kmeny z východu. Charakterickým rysem je, že se pokusili rozšířit území dolní Mezopotámie směrem do Sýrie a do oblasti Perského zálivu. Své vojevůdce a armádu oceňovali z výdobytků, které získali na vojenských pochodech. Nejdůležitější bylo, že Akkadové přinesli svůj jazyk, akkadštinu, a pokusili se v jazykovém smyslu celé toto území akkanizovat a vytlačit jazyk a kulturu Sumerů. Asi kolem 19. stol. př.n.l. jsou Akkadové vytlačeni z východního území nespecifikovaným obyvatelstvem.

Na území Mezopotámie dochází k oživení života starých sumerských městských civilizací. Nejdříve to byl Lagaš – zde vládl panovník Gudey, který úspěšně bojoval s východními Elamity a v době jeho působení se rozvíjelo umění – literatura, dobové hymnické skladby. Druhým městem byl Ur za panovníka Urnammu – z jeho doby je příznačná dvojí iniciativa. Pokusil se dát dohromady první zákonnou normu a byl mu za to postaven chrám – Zikkurat o půdorysu 66 x 43 m a jeho původní výška byla 18 m. Zikkurat značil, že v Uru byla poměrně značně vyvinutá civilizace, ale podlehl útoku východních Elamitů. Existuje literární památka Nářek nad zkázou města Uru, která barvitě líčí hrůzy a tragédie elamitského útoku, kdy se na ulicích zrodil apokalyptický obraz – leželo tam mnoho mrtvých a zraněných.

Od 18.př.n.l. dějinotvornou úlohu přebírá Starobabylónská říše s hlavním městem Babylonem.

V letech 1792 – 1750 př.n.l. stojí v čele panovník Chammurabi. Za něho dochází k rozmachu a vnitřní diferenciaci obyvatelstva. Jsou rozlišovány 3 sociální skupiny : plnoprávní občané, dále tzv. muškénové, což byli lidé pracující na palácové či chrámové půdě nebo v řemeslné výrobě, a otroci. Největší zásluhou bylo vytvoření Chammurabiho zákoníku, první státní normy, která byla opřena o rčení oko za oko, zub za zub, jednalo-li se o občany stejné úrovně, když muškén ublížil Babyloňanovi, byl potrestán víc, když otrokovi, mohl se vykoupit stříbrem.

Starobabylónská říše je vytlačena dalšími národy východními – hlavně Kassity, Elamity, kteří si bohatství vozili do rodných Süs.

Až do této doby se podařilo v Mezopotámii ustavit základní náboženské představy a pojmenovat bohy:

• Marduk – bůh Babylónu
• Šamaš – bůh slunce
• Sín – bůh měsíce
• Ištar – bohyně Venuše

Z této doby také pochází epos o Gilgamešovi. Líčí se v něm četná dobrodružství, která Gilgameš prožil, když se snažil odhalit tajemství života a získat nesmrtelnost.

Důležitou roli má povodeň, která se zřejmě odehrála. Souběžné uplatnění se jí dostává v Bibli.