Boj na obranu demokracie v Evropě

Po nástupu nacismu v Evropě ve 30. letech se odehrává boj za udržení demokracie v Evropě. Nacismus se stal hrozbou pro celou Evropu, byl šovinismem a antisemitismem, byl militantním a agresivním bojem.

Hitler se zaměřil hlavně na nacizaci Německa. Už 27.2.1933 byl nacisty podpálen říšský sněm – provokace, aby vznikl důvod pro zakročení proti německé levici. Následně dojde k posílení gestapa a k likvidaci levicových sil. Byly zřízeny koncentrační tábory – první v Dachau u Mnichova. Hitler dále likviduje parlamentarismus, konané volby byly zmanipulované. Vystupuje jako diktátor. V srpnu 1934 zemřel prezident Hindenburg. Hitler prezidentskou funkci neobnoví, ale spojí ji s kancléřskou. Prohlásí se Führerem německého národa. R. 1935 jsou přijaty norimberské zákony – antižidovské zákony v duchu antisemitismu. V nacistické režii proběhly poslední OH v r. 1936.

Hitler brzy začne nastiňovat možnost příštích vojenských útoků. V r. 1935 v Německu obnoví všeobecnou brannou povinnost. V březnu 1936 obsadí demilitarizované Porýní. Od 2. pol. 30. let cíleně svolává všechny žijící Němce do společného soustátí pod heslem: Jeden lid, jeden národ, jeden vůdce. Rudolf Hess při jedné příležitosti prohlásil: Deutschland ist Führer, Führer ist Deutschland.

Evropa si toto nebezpečí uvědomovala, hledala řešení. Tématem byl boj proti nacismu. Hledaly se různé prostředky: došlo k oživení role Společnosti národů, zejména Francie a ČSR byli zastánci této politiky. Francouzský ministr zahraničí Louis Barthou chtěl vytvořit tzv. východní Locarno – spojit východní země na obranu. Na jaře 1934 také za tímto účelem přijel za Masarykem. 9.10.1934 přicestoval z Jugoslávie král Alexandr I. do Marseille, zde ho s Barthouem nechali zabít. Východní Locarno tak zkrachovalo. Chtěl Evropu zachránit bilaterálními (dvoustrannými) smlouvami. V květnu 1935 byla uzavřena smlouva mezi SSSR a Francií a v červnu 1935 Beneš tuto smlouvu také stvrdil. Došlo k vytváření lidových vlád, ve Francii pod vedením Leona Bluma. Toto úsilí bylo marné.

V Evropě zvítězila politika appeasementu – ústup před nacismem (ze strachu z Německa a ze španělské připravenosti). Byla to mylná představa, že s nacismem je nějaká smlouva. Appeasement opustilo 26.1.1934 Polsko, s Německem uzavírá bilaterální smlouvu. Kolísala i Jugoslávie. Vrchol appeasementu zajistila Francie a Anglie – zradily ČSR ve věci Sudet. Od chvíle, kdy SSSR jednalo s nacismem, přešla na pozice appeasementu i tato země.