Mladší doba egyptská a pozdně egyptský vývoj

Mladší dobu egyptskou datujeme 1560 – 1080 př.n.l. Vyznačuje se především novou egyptskou iniciativou vytvořit si novou vyspělou a vojensky zpevněnou zemi. V čele stojí nejprve Ahmós I., který překonává moc Hyksósů a svá území rozšiřuje do Núbie a Sýrie. Bojuje i v Palestině a střetává se se státem Churritů Mittani.

Největšího rozmachu dosahuje Mezopotámie za Thutmóse III. (1490 – 1438). Měl nejen vynikající armádu, ale současně moc upevňoval také významnými diplomatickými jednáními a chytrou sňatkovou politikou. Tehdy začal Egypt sílit i ekonomicky, a to nejev v zemědělství, ale přišel s prvními výrobními programy v oblasti metalurgie. Upevňuje se postavení egyptských králů, kteří si začínají říkat faraónové. Jejich postavení je neotřesitelné. Chrámovému kněžstvu začal ve faraónech vyrůstat konkurent, protože bohatí lidé a někteří faraónové se je pokusili omezit a mocensky limitovat; pokusili se o to změnou náboženského mýtu.

Iniciativa je spojena s faraónem Amenhotepem IV. (1364 – 1347 př.n.l.), který se pokusil chrámové kněžstvo změnit tak, že zakázal kult boha Amóna (jeho nejbohatší chrám byl ve Vésetu) a starobylý bůh Slunce Ré byl uctíván ve své viditelné podobě jako sluneční kotouč zvaný Aton. Sám sebe Amenhotep přejmenoval na Achnatona a vytvořil nové hlavní město Achetaton. Nová náboženská tradice se neujala a jeho nástupce ji musel změnit a přiklonit se zpět k dřívější Amónově tradici. Jeho nástupce se jmenoval Tutanchaton, který si své jméno změnil na Tutanchamón (opět podle Ámona).

V dalším století se Egypťané museli bránit útokům a zejména bojovali ve 13. stol.př.n.l. s Chetity. V r. 1270 př.n.l. dochází mezi Ramessem II. a králem Chetitů Chattušilem III. k uzavření mírové dohody. Zachované znění dohody je nejstarší známou mírovou smlouvou v dějinách lidstva. Koncem 13. a na poč. 12. stol.př.n.l. se stal Egypt cílem náporu nových útočníků, kteří jsou označováni jako mořské národy.

V 7. a 6. stol.př.n.l. existuje pozdní egyptský vývoj. Nejprve se v nadvládě nad Egyptem vystřídají Libyjci a Núbijci. V té době ještě nastává především ekonomický rozmach Egypta. Do kontaktu s nimi přicházejí Féničané – jejich mořeplavci v egyptských službách zajišťovali obchod.

Doznívají literární aktivity, jednalo se o psaní povídek, pověstí a bajek.

Samý závěr egyptských dějin je velmi podobný závěru mezopotamských dějin. Egyptské území se ocitne pod tlakem perských sil a perská vojska se s malým časovým odstupem v r. 525 př.n.l. stanou hegemonem nad egyptským územím.