Dějiny starověké Palestiny

První zmínky o nejstarším městě na světě Jerichu jsou z doby 10 000 let př.n.l. Předchůdci židovského obyvatelstva se nazývali Kanaanejci a země samotná pak nesla jméno Kanaán. Tyto počátky palestinských dějin jsou značně mytické – neexistuje o nich přímý historický důkaz. Deportace Židů údajně do Egypta, vedl je údajně Mojžíš, putovali sinajskou pouští. Od 15. stol. př.n.l. se palestinské obyvatelstvo v Palestině usadilo a odtud se odvíjí historicky doložené dějiny starověké Palestiny s tím, že ke sjednocení země přispělo starožidovské náboženství – judaismus.

Prvním králem byl kolem r. 1025 př.n.l. Saul, který vynikl v boji proti Filištínům a stal se zakladatelem starého židovského státu. Jeho pokračovatelem je král David z rodu Judova. Od této rodové větve odvozuje svůj původ i Ježíš Kristus. David založil Jeruzalém, rozšířil palestinskou říši do Sýrie. Vyvrcholením ranné královské moci je panování krále Šalamouna, který upevnil a rozvinul říši. V Jeruzalémě vybudoval chrám boha Jahve, hlavního boha židovského náboženství. Byl velmi bystrý, moudrý a úspěšný.

Potom přicházejí vnitřní konflikty a země se rozděluje na jižní Judsko s hlavním městem Jeruzalém a na severní část – vlastní Izrael s hlavním městem Samaří. Odtud pocházejí všechny konflikty s ním spojené. Stalo se terčem dvojího útoku. Nejprve v r. 722 př.n.l. staří Asyřané provedli druhé zajetí Židů, tzv. asyrské zajetí a v r. 587 př.n.l. dochází ke třetímu zajetí Židů, babylónskému. Bylo největší, nejdrastičtější, trvalo do r. 539 př.n.l., kdy ho ukončil svým dekretem perský král Kýros Veliký. Další problém Židů nastal tím, že se všichni nevrátili do Izraele a Jeruzaléma, ale mnozí se rozprchli do celého světa a vytvořili malé ostrůvky = diaspory, mezi nimiž existuje vnitřní sounáležitost, vzájemná pomoc a solidarita = sionismus.

Judaismus charakterem svého vzniku a životní zkušeností Židů dostal zvláštní rysy:

1. Židé věří v jednoho boha, kterého nazývají Jahve. Náboženství je monoteistické.
2. judaismus chápe náboženství jako intelektuální smlouvu s Bohem. Je to smlouva mezi věřícím Židem a Bohem samotným.
3. pro Žida má náboženství povahu zákona, proto si říkali starozákoníci.
4. ustálil se náboženský rituál
   • zvěstí náboženství je bůh Jahve, jeho svatyně je v Jeruzalémě
   • svátečním dnem je sobota
   • malým chlapcům se dělá obřízka
   • ženy nemají stejná práva při obřadech v židovských synagogách
   • existuje zákaz požívání vepřového masa
5. židovské náboženství vyúsťuje v definování židovského národa jako vyvoleného národa mezi všemi ostatními
6. základním dokumentem o židovství je Starý zákon jako první část Bible. Skládá se s tóry = pět knih Mojžíšových, z vystoupení proroků a památek literárních.