Karel IV. a jeho doba

Po Janově smrti nastupuje na český trůn a římským králem se stává jeho prvorozený syn Karel IV. Je to jeden z nejdůležitějších vladařů všech dob, jehož působení a věhlas lze srovnat s moderní vládou Masarykovou, i když Masaryk měl větší přístup k pramenům literárního vzdělání.

Karel IV. se narodil v r. 1316. Už v r. 1323 byl odvezen na výchovu do Francie – jeho nejvýznamnějším vychovatelem byl Kliment VI. (příští avignonský papež). Karel VI.přijal frankofonní vliv – ačkoli se původně jmenoval Václav, při biřmování obdržel jméno Karel. Pod tímto jménem vstoupil do dějin. Dosáhl vynikajícího vzdělání, rozhledu, osvojil si cizí jazyky. Celý život žil v souladu s principy křesťanství a katolicismu a na jeho hodnotách budoval i Svatou říši římskou. Byl to altruista = člověk humanitně založený, který byl slavným vladařem a přesto nadevše miloval českou zem. Osobní život měl pohnutý, neboť byl 4x ženatý. Jeho manželkami byly: Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická a Eliška Pomořanská. Sňatky měly svůj vliv na územní rozvoj české země. Politickou kariéru začal pobytem v S Itálii. Pak přešel na Moravu, nějaký čas žil v Brně. Od r. 1333 je správcem království českého.

Karel IV. a jeho vztah ke Svaté říši římské

Shodou okolností v r. 1346, kdy zemřel Jan, umírá i římský král Ludvík Bavor a Karel IV. je zvolen římským králem. Ujímá se řízení tohoto nadnárodního útvaru evropského. Královský titul pro Karla IV. byla pouze etapa jeho cesty k vrchní moci – nastala v r. 1355, když se odebral na korunovaci do Říma. Tam byl papežovým zástupcem Césarem (papež pobýval v Avignonu) jmenován. Jeho korunovace byl znamenitý evropský akt. Karel IV. byl vyzván Petrarcou a Cola di Rienzou, aby hl. město říše přenesl z Prahy do Říma a aby se pokusil obnovit slávu a universalitu Svaté říše římské – první požadavek odmítl zcela, druhý – pokusil se objektivně, politicky vést celou říši. Proto jel na konci 60. let 14. stol. do Říma znovu a v Itálii se pokoušel scelit a propojit italsko-německé území. Vydal zákoník Majestát Carolina – pro úz. platil do r. 1806, kdy Napoleon ten statut rozbil.

V rámci říšské politiky Karel IV. neustále vymezoval postavení českých zemí a jejich vztah ke Svaté říši římské. Umnou politikou diplomatickou i sňatkovou se mu dařilo rozšiřovat územní vymezení Čech, a to nejprve tak, že sňatkem s Annou Falckou připojil Horní Falc (mezi Chebem a Norimberkem) = Nové Čechy, Karel IV. si na něm zakládal. K českým zemím připojil zbytek Horní Lužice a Dolní Lužici a sňatkem s Annou Svídnickou dokázal získat poslední knížectví slezská – hl. Svídnicko. Aby si Karel IV. tyto slezské oblasti udržel natrvalo (byla to strategická obl.), uzavřel sňatek s Eliškou Pomořanskou (vnučka polského krále Kazimíra). Posledním ziskem bylo braniborsko, po němž také toužil a dokonce se proto zřekl části Nových Čech. Zasahoval i do velké politiky evropské – pokusil se smířit papežství avignonské s římským. Bylo to těžké. Přál si, aby papežství přešlo do Říma.