TIP: Kupte si puzzle nebo stolní hry na největším eshopu Puzzle-prodej.cz, vybrat si můžete ze 7000 motivů skladem!
Nástup Lucemburků na český trůn, vláda krále Jana Lucemburského
Rok 1310 představuje předěl v českých dějinách a ve vývoji starého českého státu. Po vymření Přemyslovců po meči přichází do Čech rod Lucemburků – v nástupci Janově přivodí rozkvět českého státu.
K tomu, aby se Jan Lucemburský stal českým králem, musel splnit několik podmínek:
- První podmínkou je realizace sňatku mezi ním a devatenáctiletou Eliškou Přemyslovnou. Manželství příliš šťastné nebylo, ale narodil se z něj Karel IV.
- Další podmínkou bylo to, že vysoká šlechta musela být českého původu, na Moravě moravského původu.
- Zavázal se, že bude vybírat daně jen určitého typu.
- Slíbil české šlechtě, že ho nebude muset následovat na rytířských a válečných cestách do ciziny, a že konečně a to musel stvrdit, se vzdá německých rádců.
- Další věci se týkali se dědictví.
Ve vztahu k českým zemím vystupoval jako "král cizinec". Do českých zemí se jen vracel i díky tomu nešťastnému vztahu s Eliškou Přemyslovnou. Ale především to byl rytíř, vychovaný v západní Evropě – líbilo se mu tam, účastnil se válek, rytířských turnajů a do Čech si přicházel pouze pro peníze.
Jeho vládu v Čechách zajišťovali dva správci: Jan z Lipé a od r. 1333 jeho syn Karel IV. Častá nepřítomnost měla za následek úpadek země, rozrušování jejích struktur – komunikace, společenské poměry, ale bylo tomu tak hl. za Jana z Lipé. Za Karla IV. dochází k postupnému zlepšování poměrů v Čechách. Velkým vnitřním problémem byl i vztah krále a šlechty. V r. 1318 na sjezdu šlechty v Domažlicích mu šlechta vypověděla poslušnost, došlo k roztržce, jen za pomoci Ludvíka Bavora se mu podařilo tento problém zvládnout.
Na druhou stranu vláda krále cizince v Čechách po dobu 30 let měla i své přínosy – měl mezinárodní kontakty, nemalý vliv jako přední evropský rytíř, podařilo se mu české země rozšířit. Připojil zbytek Chebska, část Horní Lužice a některá knížectví slezská – Vratislavské, Hlohovské a Münstenberské.
Od r. 1335 polský král Kazimír i panovník uherský začínají proti němu argumentovat stejně jako jejich předchůdci proti Přemyslu Otakaru II. V uherském Vyšebrodě a Trenčíně probíhala jednání, aby se vzdal nečeských území – přistoupí na to za podmínky, že je mu do jeho správy předáno celé Slezsko.