Reformace, německé a švýcarské reformní hnutí

Vedle zámořských plaveb, renesance a humanismu, je významným proudem oznamujícím krizi reformace, která chce odstranit přehmaty a nedostatky církve. Předmětem kritiky se stala církev.

Důvody kritiky:

• zbytnělý život církevních funkcionářů – odklon od církve duchovní
• dvojpapežství – po r. 1378 bylo nastoleno, když skončilo papežství aviňonské ; pak existovalo i trojpapežství
• papalizmus – upřednostňování papežského úřadu před koncilními závěry – konciliarizmus a papalizmus
• Alexandr IV. – papež, jeho život byl také důvodem kritiky

16. stol. je až třetí etapou reformní kritiky a pokusu o reformní nápravu.

S první vlnou přichází na konci 14. stol. John Wicklif – prof. oxfordské univerzity. Kritiku realizoval z hlediska akademického = teoretického.

Druhou vlnou bylo husitství v 15. stol., což je zvláštní reformní projev. Má linii lidovou a akademickou. Orientoval se na problémy konkrétní středoevropské země = Čech. Námětem kritiky je nejen církev ale i věci sociální, záležitosti národa.

Německo

Třetí vlna přišla v 16. stol. – Martin Luther – vlna podstatná proto, že se dostala i do ostatních zemí – vytvořila novou náboženskou evropskou tradici. Začala v r. 1517 – Martin Luther na chrámová dveře ve Wittenbergu vylepil 95 svých požadavků, které byly novou koncepcí církevního žití. Když to pochopili přední katoličtí teologové, došlo k boji s Lutherem. Johannes Eck v r. 1519 svedl vážnou teologickou disputaci, ale Luthera nepřesvědčil. V r. 1520 se do toho vloží papež. Vydá církevní bulu, kterou Luthera uvalil do klatby. Počátkem r. 1521 je vyloučen z katolické církve, zakládá vlastní protestantský proud, od té chvíle se z křesťanství vyčlení. Třetí náboženskou linií se stává náboženství reformní. V květnu 1521 se ještě Luther objeví na wormském sněmu, ale na věci to nic nezmění.

Pro Německo zažehne hnutí, které v letech 1524 – 1526 přeroste v německou selskou válku. Bojuje se ve Švábsku, Durynsku a jinde. V r. 1529 se ve Špýru schází německý říšský sněm – císař nutí poslance, aby odhlasovali rezoluci, která by odmítala Lutherovo přesvědčení, ale oni to neudělají. V r. 1531 je založena šmalkaldská unie reformátorů – vstupují do konfliktu s katolickou ligou. V letech 1546 – 1547 mezi nimi proběhne rozhodující boj, unie prohraje. K náboženskému zklidnění dojde v r. 1555, kdy je přijat augsburský náboženský mír, který zrovnoprávňuje všechna náboženství.

Švýcarsko:

Byla zde dvě střediska:

• obl. Curychu – zakladatel Ulrych (Huldrich) Zwingli. Přišel s reformní kritikou. Proslul svým úsilím o novokřtěnství – odmítal křest dětí, které o svém křtu nemohou rozhodnout, proto by se měly křtít až v dospělosti.
• Ženeva – Johannes Kalvín – ve 2. pol. 30. let 15. stol., pak musel Ženevu opustit. Na poč. 40. let se sem vrací, stává se jedním z radních. Teorie o predestinaci = předurčení. Člověk je nábožensky předurčen k zatracení nebo spasení.

Reformace byla pro Evropu impulsem. Švýcarská reformace se dostala hl. do Francie – hugenoti. Německá reformace se šířila do ostatních částí Německa a odtud do Skandinávie, kde se silně ujala. Nejkatoličtější oblastí Německa se stalo Bavorsko.