Katolická obnova, tridentský koncil, jesuitismus a inkvizice, vznik baroka

V průběhu 16. stol., ve chvílích největší kritiky katolicismu, se začíná rodit paralelní nový aktivní proud katolictví = katolická obnova. Ta je odpovědí na kritiky; přinášela nové hodnoty katolictví jako celku. Když se zdá, že katolictví je podrobováno kritice sekulárních kruhů nebo církve, tak se vzchopí.

Nástrojem k překonání krize je konání tridentského koncilu, který probíhal s přestávkami 18 let, tedy v letech 1545 – 1563. V jednotlivých fázích řešil různá témata.

1. období 1545 – 1548 řešilo kompetenční otázky – papež jednání chápal jako katolickou akci, císař chtěl sjednotit církve.
2. období 1551 – 1552 : problémy eucharistie (proměna při mši), lidského pokání a posledního pomazání.
3. období 1562 – 1563 : věnovala se řadě problémů z oblasti mešní – organizace a průběhu mše – přetrvaly 300 let.

Tridentský koncil vyústil v posílení katolictví, jeho síly a odhodlání. Jezuité se stali nositeli katolického oživení.

Katolické osobnosti: Pius V. – papež; biskupové Karel Boromejský, František Saleský; řeholníci Tereze z Akvily.

Jezuité odvozují svůj původ od Ignáce z Loyoly. Narodil se v r. 1491 na severošpanělském hradě; byl Bask. Zúčastnil se bitvy u Pamplony ve 20. letech 15. stol. Dlouho se léčil – měl spiritualistické myšlenky = exercicia spiritualis. V r. 1540 se stává zakladatelem Ježíšova společenství = jezuitského řádu. Byl to velmi fundamentální, důsledný řád, ale jezuité byli i lidé aktivní služby, která měla četná podobenství – byli vynikající kazatelé, činitelé veřejní (hráli divadlo, organizovali procesí, poutě), zakladatelé středních škol – i v Klatovech ve 30. letech 17. stol., budovatelé jezuitských chrámů ( ohromné, zdobené stavby). Stávají se nositeli revitalizace katolických názorů. Ignác zemřel v r. 1556; jeho řád je organizován vojensky – v čele generál duchovní služby.

K prvnímu oslabení jesuitismu dochází až při pádu osvícenství (Josef II. apod., po asi 200 letech).

Prvky aktivní protireformační činnosti: vyskytli se jedinci mající tendenci s reformační tradicí svádět boj ideologií i podobou obnovené inkvizice – lidé trestáni, veřejné popravy = autodafé na náměstích. Také reakce na radikální postupy Lutherovy a Kalvínovy.

Existuje diferenciační odlišení mezi inkvizicí španělskou (nejtvrdší) a ostatními; inkvizice evropská (italská, středoevropská). Pozitivním rysem: misie často opouštěly Evropu (Afrika, Amerika – stávaly se tam propagátorem katolictví).

Zrod baroka: jedná se o nový životní styl – nově zbožný, věřící – člověk se upíná k Bohu jako k hlavní autoritě, k regulativu svého jednání a konání.

Myšlenka je tak silná, že potvrdí tvůrčí síly: literatura – Servantes, výtvarné umění – Michelangelo, stavitelství – mohutné, chrámy s kopulemi, výzdoba, pracovalo se se stínem a světlem.

Hebrejské památky: bazilika sv. Petra v Římě, chrám v Benátkách, v Salzburgu, kostel sv. Mikuláše v Praze, dóm v Pasově.