Rusko v 16. stol.

Panovnický absolutismus v 16. stol. se rozvinul i na východě Evropy, tedy v Rusku. Ve srovnání se západní Evropou měl zvláštní ráz – situace byla komplikována zahraničními okolnostmi a vývojovou tradicí Ruska. Vliv na ruský vývoj měl stát Zlatá horda, který od dob bitvy z r. 1480 začal slábnout a rozpadat se na chanáty – astrachaňský, kazaňský a krymský. Chanát je drobnější osmanská územní jednotka. Toto oslabení Zlaté hordy umožnilo, aby nastal sjednocovací proces ruského státu kolem moskevského knížectví - přidá se oblast Jaroslavska, knížectví suzdalské. Města dovytvářejí starý ruský stát – Novgorod, Pskov, Tver´, Smolensk a další. Chanát kazaňský byl poražen a rozbit v r. 1552.

Vnějšími nepřáteli byla Litva a stát rozkládající se na území dnešního Estonska a Lotyšska = Livonsko – ohrožovalo Rusko a bránilo mu v efektivnějším obchodu.

Novodobým zakladatelem byl Ivan III. vládnoucí v 1. pol. 15. stol. Po upevnění Ruska v zahraničně-politickém smyslu buduje vnitřní moc – nelehká situace. Rusko mělo agrární charakter, byla to zemědělská země, proto nejprve organizuje vlastnictví půdy. Dělí ji na votčtinu – půda v rodovém vlastnictví a poměští – půda, která je majitelům přidělována. Agrární charakter mají i města, která se jen s velkými problémy industrializovala, podmínkou byl vznik obchodu a jeho rozmach do Evropy. Livonci bránili obchodu na sever a zčásti na východ.

Ruské obchodní cesty měly dva směry:

• z Ruska na Poznaň a pak do hansovních měst německých
• do střední Evropy, do Prahy a odtud do západní Evropy až na jih Francie a španělské trhy

Náboženské poměry: existovalo několik proudů, ale dva hlavní. V rámci venkovského šovinismu se kolem r. 1492 shodli na tom, že Moskva by měla být novým náboženským centrem a považovali ji za třetí Řím.

Ivan IV. nastoupil r. 1547. Místo zaměření na zprůmyslňování země a přiblížení se Evropě (od r. 1584 existovala plavba přes přístav Archanděl) dostane povahu samoděržaví – je velký krutovládce. Orientoval se na zemědělství – viděl v něm prosperitu. Rozděluje půdu na opričninu – bývalá a votčinu – není dodržován rodový vlastnický princip, ale každý ji dostává v úděl, zemština – okrajová, méně kvalitní, na ní rolníci pracují. Ivan IV. není přínosem pro Rusko, zbrzdí jeho vývoj. Velkou roli sehrává jeho rádce a přítel Boris Godunov.

Rodí se počátky novověké kultury: oddělení od Byzance – jiná soustava věží, typická je tvorba a uchovávání starých ruských letopisů. Rodí se první novodobá , ale jednoduchá encyklopedie – jmenuje se Azbukovník – vychází z poměrů v Rusku.