Bitva na Bílé hoře a kultura před rokem 1620

Bitva na Bílé hoře je zlomem pro české země, český stát na jejím základě vstoupil do cizího nového soustátí rakouského a zůstal jeho příslušníkem 298 let. Celá éra našeho národního novověku se formuje na rakouském principu. Zprvu v konfrontaci s rakušanstvím a potom řadu desítek let ve shodě s ním – novodobý program má název austroslavismus (jeden z paradoxů našich dějin).

Po smrti Rudolfa II. cesta k Bílé hoře – střet mezi šlechtickými a katolickými kruhy byl krátký.

Vláda Matyáše, který vládl v letech 1611 – 1619, přinesla nový habsburský pokus prosazení katolicismu v naší společnosti i když ten problém vyřešen nebyl. Snaha Habsburků byla cílena k tomu, aby se zbavili Rudolfova majestátu. Vláda se vyznačuje tím, že hlavním městem státu se stává Vídeň. Hlavní problém je třeba vidět v tom, že od počátku vlády zde vyvstává problém nástupnický – Matyáš neměl děti. Rakušané chtěli, aby ho vystřídal Ferdinand Štýrský, s čímž nesouhlasily české stavy.

V březnu 1618 se scházejí české stavy, panovník zamítne jejich příští svolávání. V květnu 1618 se sejdou znovu -> 23.5.1618 incident, kdy revoluční nálada stavů provede druhou pražskou defenestraci – v podobě defenestračního útoku na místodržící Viléma Slavatu, Jaroslava Bořitu z Martinic a písaře Fabricia, kteří byli vyhozeni z oken pražského hradu (dopadli na smetiště). Samotný akt znamená zahájení stavovské války v Čechách a tím i první období třicetileté války. V zemi se vytváří stavovská opozice proti níž je nasazeno rakouské vojsko.

Češi si v r. 1619 zvolí za krále Fridricha Falckého, o němž si myslí, že mu pomůže Falc a příbuzní v Anglii. V Praze dojde k úpravě výzdoby Svatovítské katedrály. Vztahy se vyhrocují – od počátku r. 1620 se schyluje k rozhodujícímu střetu. Základnou císařských vojsk jsou jižní Čechy. 8.11.1620 se střetávají české stavy (20 000 bojovníků) s nepřáteli (28 000 vojáků) na Bílé hoře nad Prahou. Od jihu útočí Rakušané a Bavoři, ze severu Sasové. Bitva trvá necelé dvě hodiny. Čeští stavové jsou drtivě poraženi a osud české země je tak naplněn.

Bělohorský vítěz Ferdinand II. se krutě mstí – jednak poprava sedmadvaceti českých pánů, např. Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Jan Jessenius a další. Zajímavé bylo, že nevelkému trestu byli vystaveni lidé, kteří po r. 1618 stáli v čele země – Jindřich Matyáš Thurn, Václav Vilém z Roupova.

Obnovené zřízení zemské – zákon z r. 1627, kdy lidé, kteří nechtěli přijmout katolické náboženství museli zemi opustit – 300 rodin vyšších šlechticů, 3000 středních vrstev, celkem 30 000 rodin (čísla nejsou přesná).

Kultura před rokem 1620

Architektura:

Belveder, Hvězda; soustava radničních komplexů – Klatovy, Plzeň, Olomouc, Kašperské hory; zámky v Bučovicích a Litomyšli; rozvíjejí se městské komplexy – Český Krumlov, Slavonice, Telč.

Mění se životní styl lidí – šlechtici se stěhují z hradů do zámků.

Nové budování a rozmach Prahy – hlavně v rudolfínské době.

Literární tvorba:

Bible kralická (překlad Nového zákona) – Jan Blahoslav.

Představitelé:

Viktorin Kornel ze Všehrd, Jan Blahoslav, Daniel Adam z Veleslavína, Václav Vratislav z Mitrovic a autoři cestopisů.