Pobělohorský stát

Bitva na Bílé hoře znamená konec české samostatnosti. Český stát se stal součástí rakouské nadnárodní monarchie, tzn., že jsme se vymezili jako parciální část středoevropské mocnosti a vzdálili jsme se západu. České země jsou právně i fakticky rakouskými zeměmi. Během 17. stol. se zde vystřídalo několik panovníků, kteří přinesli integraci do rakouského celku:

1. 1621 – 1637: Ferdinand II.
2. 1637 – 1657: Ferdinand III.
3. 1657 – 1705: Leopold I. – císař, jeden z největších pobělohorských Habsburků
4. 1705 – 1711: Josef I.
5. 1711 – 1740: Karel VI. – císař a otec Marie Terezie

Zeměpisná určenost českých zemí prošla po Bílé hoře změnami v neprospěch Čech.

V r. 1635 za to, že Sasové vystoupili ve třicetileté válce na straně císaře, museli jsme se vzdát Dolní a Horní Lužice v jejich prospěch. O 100 let později další územní úbytek přivodila Marie Terezie – na poč. 40. let 18. stol. v důsledku prvních proher ztráta Slezska. Na základě prohry v sedmileté válce (1756 – 1763) ztrácí pro české země vnější část Šumavy – hranice jde po Ostrém (už ne po Javoru).

V oblasti náboženské pobělohorská doba způsobí vnitřní emigraci – bohatí na základě Obnoveného zřízení zemského mohli zemi opustit, ale většina národa zde musela zůstat – emigrovali dovnitř státu (do svého srdce). Hlásila se ke katolickému náboženství, ale fakticky zůstávala věrná reformnímu náboženství minulosti. Věrnost reformní náboženské tradici byla doplňována i věrností k českému jazyku. Toto uchování bylo hodnotami, které se staly zažehnutím národně obrozeneckého zápasu v době nové.

Demografické poměry obyvatelské: doba pobělohorské přinesla pokles obyvatelstva v Čechách. České země měly kolem 4 milionů obyvatel, po Bílé hoře“ klesl počet na 3 miliony v důsledku emigrace, ztráty území – z okrajových území nám zbylo pouze Těšínsko a Opavsko. Lidé umírali bídou, hladem, nedostatkem a na choroby. V r. 1791 se nárůst obyvatel obnovil a české země na poč. 18. stol. měly opět 4 mil. obyvatel. Demografický pohyb s sebou přinesl ztrátu elit – odešly do ciziny a u nás se z různých důvodů objevují jen v podobě jedinců – Masaryk, Palacký, Riegr, což byla bolestná situace. Krize elit se projevuje dodnes.

Stavy: duchovenstvo – jediná vrstva společnosti, která po Bílé hoře posílila. Vysoká šlechta ze země většinou odešla, za ní nastoupila cizí šlechta, např. Stadiónové, Buquoyové, Piccolominiové, páni z Albenreuthu – vždy šlechta rakouská. Nižší šlechta utrpěla, protože se katastrofálně zmenšily možnosti její obživy. Před Bílou horou vlastnila čtvrtinu půdy v zemi, po Bílé hoře desetinu. Dochází k obrovskému omezení měst. Byla omezena jejich obchodní činnost na jejímž základě se rozvíjela. Dochází k jejich agrarizaci, což je opakem výrobně-obchodních center západní Evropy.