Pobělohorská společnost

Vývoj pobělohorské společnosti, který datujeme 1620 – 1848, má v r. 1749 významný předěl – v dobách vrcholné vlády Marie Terezie provedla reformu státní správy, zrušila národní statutární orgány a říši plně podřídila Vídni, tedy germanismu. Česká společnost žije na principech národního svébytného zastoupení a ústrojí uvnitř Rakouska. Má svého kancléře, formálně existují i kraje. Dochází k soupisu poddané půdy = rustikály v Čechách, která je zapsána v Čechách v berní rule a na Moravě v lánských rejstřících. Určitý výkon státní správy existoval, ale byl omezený a Vídni podřízený. Po formální stránce centralizace zatím neproběhla.

Pro první léta po Bílé hoře je typický rozmach hlavně katolictví – souvislost s emigrací, výrazem oživených katolických snah je založení dvou nových biskupství v r. 1656 v Hradci Královém a v r. 1664 je obnoveno v Litoměřicích.

Nejtypičtějším rysem pobělohorské společnosti bylo to, že došlo v českých podmínkách k tzv. druhému nevolnictví – jako by se ve střední Evropě prodlužoval feudální řád. V celé zemi se opět žije v rámci panství, jehož základem je pozdní feudální velkostatek či velkostatků několik. Lidé žijící na velkostatku spolu s vrchností tvoří uzavřený společenský celek a svému pánovi jsou povinováni robotou, která se konala dokonce až třikrát týdně. Feudální vazby nebyly jen povahy nevolnické, robotní, ale šlechtic zasahoval do života lidí významněji. Rozhodoval o sňatcích, zda jejich děti půjdou na studia atd.

Velkostatky na tom nebyly dobře ani ekonomicky – nedostatek potravin ještě z dob josefínských, museli organizovat přidruženou výrobu – ovčíny, mlýny, rybářství.

Situace na konci 17. stol. (kolem r. 1618), když stále více rostlo napětí uvnitř společnosti, přerůstá v konflikt. Vyvrcholil kolem r. 1680 ve východních Čechách selskými rebeliemi. Na konci století se objevily v jihozápadních Čechách na Chodsku, kde sociální motivace rebelií byla opřena o národnostní problematiku. Nový pán Laminger (nebyl Čech) se snažil vzít Chodům jejich práva jimiž byli odměňováni za službu na hranicích. Jan Sladký Kozina byl odsouzen k smrti v listopadu 1695 a na plzeňském náměstí popraven.

Společnost se rodila tak, že cechy přecházely v první manufaktury – činnost specializovaná. Je potřeba zřídit je i v Čechách – to mohla jen šlechty, ale ona na jednu stranu chtěla mít lidi zaměstnané v zemědělství, proto neviděla, kde čerpat dělníky pro manufaktury. Proces postupuje pomalu. Manufaktury jsou soustředěné v jednom místě ale i rozptýlené – lidé pracují doma, jsou realizovány v oborech textiláctví, soukenictví, pletařství.

R. 1684 je zřízena první manufaktura v Soběchlebech u Teplic, pak v Horním Litvínově – zřídili ji Valdštejnové, ve Slavkově – Kounicové, ve Kdyni, v Mochtíně – malá.