Středověké vzdělání a kultura, scholastika, univerzity, gotické památky

Vrcholný středověk byl završen také vznikem originálního vzdělání a kultury, která celou tu činnost zaštiťovala.

Scholastika

Scholastika je vědecká metoda, myšlenková filozoficko-teologická dogmatika, která zdůvodňovala a obhajovala církevní dogmata, učení i víru. Měla tři vývojové etapy. V ranném středověku ji reprezentovalo učení svatého Augustina Aureliana – dílo Deci vitate dei a Vyznání. Mezi 9 –14. stol. řešila řadu teoretických problémů – vztah myšlenkového realismu a nominalismu. Vyvrcholil velkou syntézou vrcholně středověkou, kterou reprezentoval Tomáš Akvinský.

Nosným tématem scholastiky byl boj realismu a nominalismu, přepodstatnění = transsubstanciace. Spor mezi realismem a nominalismem se táhl dlouhá desetiletí. Část středověkých myslitelů se domnívala, že idea věcí existuje reálně a materiální stránka je jen pláštěm, slupkou, projevem dané ideje. Středověcí nominalisté tvrdí, že skutečná hodnota věci, jevu, člověka je pouze v té věci samé a ta tzv. idea je toliko pojmenováním té věci. Proto se nazývali nominalisté. Vytvářejí předpoklad pro příští materialismus. Spor mezi realismem a nominalismem byl nosným ideovým sporem středověku.

Tomáš Akvinský žijící ve 14. stol. byl filozof a teolog. V době vrcholného středověku se pokoušel o syntézu věcí duchovních a světských. Šlo mu o vytvoření jednoty mezi rozumem a vírou, vědou a náboženstvím.

Rozhodujícími představiteli scholastiky po Augustinu Aurelianovi a před Tomášem Akvinským byl Anselm z Canterbury [kentrberi]– otec ontologického důkazu Boha, Petr Abélard – metoda Ano a ne (Sic et Non), Gracián – mnich, vydal dekretum Graciáni - předobraz příštího církevního práva (korpus juli kanonici), Bernard z Clairvaux – mystik, účastník křížových výprav.

Vznik univerzit

V této době byla pociťována potřeba vysokého školství. Univerzitní magistři se ustavili a v r. 1231 byli uznáni za universitas magistrorum. Po celá 20. léta 13. stol. docházelo z zakládání univerzit po celé Evropě.

Byly to: v r. 1220 Salamanca ve Španělsku; 1222 Bologna, Padova, Mont Peliere, Neapol;1256 – 1257 Sorbona v Paříži; Oxford a Cambridge; 1348 Karlova univerzita; 1364 Krakov; 1365 Vídeň; 1367 Pešť; 1386 Heidelberg; 1388 Kolín nad Rýnem; 1410 Lipsko.

Přednášky i ubytování bylo na kolejích, univerzitní mistři bydleli se studenty.

Nejvyšší typ vzdělání byl ve 28 letech bakalář, ve 30 letech magistr (už mohl učit) a ve 32 letech doktor teologie – tento titul ho ve středověku pasoval do šlechtického stavu.

Základní fakulty: teologická, lékařská a právnická. Existovala ještě fakulta artistická – ve středověku pouze přípravná, později se z ní vyvinula filozofická fakulta. Rozhodující roli hrála fakulta teologická.

Vznik gotického myšlení

Gotické myšlení představuje novou vlnu zduchovnění společnosti a přimknutí se k Bohu. Gotika přinese změnu – v kříži lidského světa a života se prodlužuje vertikála kříže ve snaze více se k Bohu upnout a stát se subjektem jeho lásky.

Projevuje se v různých kulturních sférách: katedrály – Panny Marie v Paříži, v Kolíně nad Rýnem, sv. Marka v Benátkách, milánský Dóm, sv. Štěpána ve Vídni, krakovská katedrála, v Canterbury ve Velké Británii, Svatovítská katedrála v Praze.