Renesance a humanismus v Evropě, renesanční papežové

Krize středověké společnosti se na konci začala projevovat nástupem renesance a humanismu. Vznikly proto, že vrcholně středověké pojetí univerzalistické se dostalo do krize, společnost se vyčerpala ideově i materiálně. Člověk začal hledat nové hodnoty, dočasně se odvrátil od tradičních duchovních principů. Uspokojení hledal na zemi, v novém životním stylu, jehož obsahem bylo plné pozemšťanství. Jako vzor si vybral život antického člověka s jeho hédonistickými radostmi i kvalitami.

Renesance

Renesance se zrodila se v Itálii (země v té době nejvyspělejší). Podle italské zkušenosti dělíme renesanci na tři vývojové etapy: trecento, quattrocento a cinquecento.

Trecento

Trecento vzniklo po r. 1300. Jde o období přechodné, zakládající renesanční tendence s tím, že na jedné straně v té době můžeme najít ještě tendence konzervativní, tedy snahu udržet středověk. S tím je spojená iniciativa Cola di Rienzi a básníka Petrarci přimět Karla IV., aby se přestěhoval do Itálie a Svatou říši římskou udržoval a dále rozvíjel. K této tendenci patří i Dantova Božská komedie, protože hrdinův putující aspekt je středověký. Na druhé straně zde vidíme i nástup renesance – Vergilius se vrátil k antice. Boccacciův Dekameron předkládá náměty renesanční často s prvky lidské intimity.

Quattrocento

Quattrocento vzniklo po r. 1400. Je to doba florentská. Ve Florencii vládne rod Medicejů – Cosimo a Lorenzo Medici – snaží se z Florencie vytvořit nový typ útvaru (již ne středověkého), kterým je signorie. Vláda Medicejů se ve Florencii definuje jako vláda renesanční. Působí zde také Filippo Brunelleschi – autor florentského dómu s jedinečnou kopulí. Po odchodu Medicejů tam v letech 1494 – 1498 došlo k pokusu o zvrat prostřednictvím kněze Girolamo Savonarola, který chtěl nastolit obnovený středověký kněžský stát. Neuspěl a proto byl v r. 1498 na náměstí ve Florencii upálen.

Cinquecento

Cinquecento vzniklo po r. 1500. Je to období, kdy v Itálii renesance doznívá a začínají se rodit i prvky barokní. Je to také doba uměleckých projektů, které renesanční doznívání zosobňují a současně přejímají i vznik baroka, protože některé projekty se orientují na nitro člověka. Významnými umělci byli: Leonardo da Vinci - Mona Lisa, Raffael Santi – Sixtinská Madona, Michelangelo Buonarroti – přispěl svým dílem k výzdobě Sixtinské kaple (Stvoření světa, Poslední soud); David, Mojžíš, symbolizují příklon k baroku.

Humanismus

Humanismus je hnutí, které odvrhlo duchovní středověk vyčítajíc mu neosobnost. Do čela je postaven pozemský člověk. Studia Dimina byla vyměněna za studia humana. Do centra myšlenkového úsilí lidstva jsou postaveni filozofové přírodní i společenští na čele s Mikulášem Koperníkem, Giordanem Brunem a Galileo Galileiem.

Renesanční úsilí proniklo i na papežský stolec a různě ovlivnilo život dobových papežů – papežové renesanční. První renesanční papežové byli lidé ctihodní a úspěšní.

Mikuláš V. – vzdělaný humanista, ušlechtilé city, stal se zakladatelem vatikánské knihovny.

Pius II. (vlastním jménem Eneo Silvio Piccolomini) – také starý humanista, staral se o evropské poměry. Je znám jeho zájem o husitství. Dokonce řekl: Mnohá husitská žena zná lépe bibli, než některý římský kněz.

Pak nastupuje éra papežů, která není pozitivním projevem tohoto úřadu. Sixtus IV. poprvé zavedl do papežského úřadu nepotismus = vytváření příležitostí působení v úřadech pro své příbuzné. Alexandr VI. v zájmu obsazování úřadů svými nemanželskými dětmi se dopouštěl násilí i vražd. Julius II. byl papež útočný, vedoucí války a organizující zabíjení.