Reformace, její počátky, Erasmus Rotterdamský, Martin Luther

Krize středověku a nástup novověku se projevuje vedle celospolečenského kontextu, v němž se uplatnila renesance a humanismus, především v církvi, protože církev byla nositelem středověku. Krize středověku má v církvi název reformace, protože hlavní ideou pozdně středověkého kritického hnutí v církvi byla tendence změnit ji, opravit a přinést její reformu.

Z hlediska hnutí samotného jde v 16.stol. již o třetí reformní vlnu.

První, akademickou, která chtěla opravit církevní postuláty, nastolil John Wicklif. Zabýval se problémy teoretickými. Snažil se přinést novum.

Druhou vlnou bylo husitství, vystoupení Jana Husa. Reformní hnutí se zaměřovalo na celou českou zemi. Tento typ reformace měl povahu nejen akademickou, ale i lidovou.

Třetí vlna nastala v 16.stol. Byl to velmi široký reformní proud objímající celou Evropu, kromě oblasti východní církve. Dotýká se věcí teoretických i praktického života církve. Předmětem kritiky je církevní život nejvyšších kruhů – církevní schizma. Zabývá se i ekonomickými záležitostmi, jako je prodávání odpustků. Reformátoři hledali poctivější vztah k Bohu, ke Kristu, a to bez přetvářky. Zázemím se jim stával biblický text Bible, vedoucí věřícího k vnitřnímu soustředění na věci Boží a církevní.

Nositelé reformace

Nositeli byli dva reformátoři:

Erasmus Rotterdamský se narodil v r. 1486. Byl to syn duchovního kazatele, studoval teologii, působil v Paříži. Odchází i do Londýna, kde se setkal s Thomasem Moorem. Stává se základním humanistickým myslitelem. Vydal knihu Chvála bláznovství. Odmítl středověké církevní myšlení a scholastické poučky a pokusil se vtělit své učení a přesvědčení do dvou hodnot. Byl pobízen hledačstvím církevní pravdy. První jeho závěr zní: „V přirozenosti je pravda“. Teologicky to znamená, že země byla Bohem stvořena pravdivě a láskyplně. Druhý závěr spočívá v tom, že humanismus může přinést jen lidské ztotožnění s Boží vůlí, její přijetí. Pouze při naplňování Boží vůle se na zemi naplňuje program humanismu. Bez Boha není lidství ani humanitní vize.

Martin Luther se narodil v r. 1483. Pocházel z dělnické rodiny. Od mládí se zaměřoval na duchovní studia. Navštěvoval církevní školy v Magdeburgu, Erfurtu, pak působil ve Wittenbergu, vstoupil do augustiniánského řádu. Jeho život ovlivnily dvě události. Když na poč. 16. stol. v době letní bouře uhodil blesk těsně vedle něj a on přežil, chápal to jako znamení, Boží výzvu. Druhá událost – při studiu teologických textů v osamělé místnosti Wittenberské věže nalezl v Pavlových dopisech Římanům veliké poselství spravedlnosti a pravdy a rozhodl se za tímto poselstvím jít.

31.10.1517 sepsal 95 tezí v duchu boje za novou spravedlnost a pravdu. Poslal je německým biskupům. Nedostal na ně patřičnou odpověď, proto je vyvěsil na chrámových dveřích ve Wittenbergu, a začal tak německou reformaci. Když je němečtí teologové prostudovali, zjistili, že se nejedná o běžnou kritiku, ale že jde o systémovou kritiku, která podlamuje dosavadní katolický církevní systém. Johannes Ek, přední teolog, s ním v r. 1519 svedl duchovní disputaci, ale nedohodli se na ničem.

Luther se stává nechvalně známým v katolickém prostředí. Římský papež vydal v r. 1520 bulu, v níž Lutherovi vyhrožuje vyloučením z církve. Luther ji před Vánocemi 1520 před Elsterskou branou ve Wittenbergu roztrhá. Papež na to reaguje tím, že 3.1.1521 vydá dekret, na jehož základě je Luther exkomunikován = vyloučen z církve. Je to zároveň den vzniku třetího proudu křesťanství, luterství neboli protestantství. Od tohoto dne se křesťanství dělí na katolictví, na pravoslavné křesťanství východní a protestantství západní.