Reformace v Německu

Reformační proces se v Evropě začal odehrávat po linii jednotlivých národních společností – ve Francii hugenoti, Německo, Švýcarsko. Výchozím principem, výchozí zemí protestantství je Německo. Protože Německo bylo spjato s tradicí a praktikami Svaté říše římské, německý císař Karel V. nechá v dubnu 1521 povolat Luthera na sněm do Wormsu. Ve dnech 16. – 26.4.1521 Luther dostane prostor, aby se obhajoval a vysvětlil své kritické teze. S koncilem se ovšem nedohodne. Je mu umožněno opustit koncil. Odchází na Wartburg, kde se věnuje překládání Nového zákona. Katolickou církví je odmítnut, zavržen, dán do klatby.

V průběhu r. 1521 a později jde luterství svou vlastní svébytnou cestou jako třetí proud křesťanství. Pro Německo samotné znamená Lutherův postoj zažehnutí širokého reformistického hnutí. Luther sám opouští augustiniánskou řeholi a žení se s bývalou cisterciánkou Kateřinou von Bora. Po jeho vzoru dochází v Německu k masivnímu opouštění řeholí, k rozbíjení a vypalování klášterů. Je tam rozběhnut sekulární proces velmi živelného rázu, protože se neobejde bez násilností, zabíjení, upalování. Luther slovy „bij, upaluj“ sám k těmto násilnostem podněcuje. V Německu ovšem tato situace přeroste na léta 1524 – 1526 ve válku. Podnět k válce dají němečtí rytíři, kteří přepadnou trevírského arcibiskupa. Tento živelný odpor postupně zasáhne široké masy lidové a dochází k povstání, které má podobu selské války a táhne se v řadě zemí – Švábsko, Alsasko, Durynsko. Po dvou letech je sice potlačeno, ale škody, které napáchalo, jsou nesmírné. V Německu se v rámci tohoto vření objeví proud zcela radikální. Reprezentuje ho Thomas Müntzer (pocházel ze Zwickau). Před Německo staví prvotní historické komunistické záměry. Dojde k vyhrocení konfliktu mezi ním a Lutherem.

Aby císařská moc dostala tuto reformační spontaneitu pod kontrolu, svolá v r. 1529 sněm do Špýru. Na něm vyzve zvolené zástupce, aby ve smyslu zákona potvrdili wormská ujednání (jejich závěr byl totiž dosud pouze církevní). Proti této císařově snaze protestuje řada německých poslanců a připojí se k Lutherově reformní náboženské tendenci. Proto se také někdy luterství a reformní postoje nazývají protestantstvím.

V r. 1530 je učiněn pokus o vytvoření nějaké platformy, která by přinesla vyrovnání mezi oběma směry, mezi katolíky a protestanty. Filip Melanchton dává dohromady konfese augustána = augsburská konfese. Proti tomu vznikne dokument ze strany katolických poslanců, Zamítnutí augsburské konfese. Ve 30. a 40. letech náboženská situace v Německu zůstává nedořešena.

Jsou zde i závažné důvody zahraniční – rozšiřující se turecký tlak proti Evropě (v r. 1541 pronikli Turci až k Vídni) – a vnitřní – protestanti vytvoří šmalkaldskou unii, která soupeří s císařem. K bojům dochází v letech 1546 – 1547. Císař nakonec zvítězí. Hledá se kompromis, a proto je v r. 1555 vytvořen augsburský náboženský mír. Všechna náboženství jsou si rovna, ale z hlediska Evropy to rozdělení stále trvá. Evropa se rozdělí na protestantskou unii a katolickou ligu. Jejich střet je oddálen, ale stejně k němu dojde, a to v podobě třicetileté války. Německo je také z náboženského hlediska rozděleno, a to na země luterské a katolické. Baštou katolictví je v Německu Bavorsko. Luterství se z Německa šíří do Skandinávie.