Švýcarská reformace a její ideový vliv na frankofonní svět

Druhým základním proudem evropského reformního myšlení je reformace švýcarská. Ve své tvářnosti a důsledcích se typy reformací liší, protože švýcarská reformace vznikla v oblasti frankofonní (ale vnitřně se diferencuje). Švýcarské reformace tvoří paralelitu k reformaci německé. Má dvě části, curyšskou a ženevskou – ta je více frankofonní.

Curyšská reformace

Představitelem curyšské reformace je myslitel Huldrych Zwingli. Narodil se v r. 1484. Teologii studoval v Bernu a Basileji. Dospěl k potřebě reformních opatření, která se většinou odlišují od modelu ženevského; jen v několika málo ohledech se shodují.

• curyšští reformátoři byli vyhrocení biblisté, vše odvíjeli od studia a znalosti Bible, chtěli se jí řídit. Náboženský prožitek přenesli do duše věřícího, vytvářeli bezprostřední kontakt mezi věřícím a Bohem. Naprosto odmítali katolický rituál, odbourávali veškerou chrámovou výzdobu. Nepřijímali ani zprostředkovatelskou roli kněze. Jednalo se o důsledně aplikovaný biblicismus.
• druhým tématem bylo novokřtěnství. Zwingli a jeho druhové odmítali křest neviňátek. Jako základní argument uváděli skutečnost, že dítě přijímá křest ve chvíli, kdy nemůže rozhodnout, zda chce nebo nechce být pokřtěno. Volali po nových křtech. Jejich hnutí se proto nazývá novokřtěnství. Byly vedeny i novokřtěnské války. Novokřtěnství bylo zásadním mravním problémem.
• Zwingli rozvíjel teorie kolem poslední večeře Páně a dotýkal se i situace mše. Chápal Kristovu přítomnost u večeře Páně jako symbolickou, na rozdíl od ženevských reformistů.

Ženevská reformace

V čele ženevské reformace stojí Jan Kalvín. Narodil se v r. 1509 ve Francii. Studoval v Paříži a Orleansu. Po studiích musel z Francie odejít. V Ženevě se v r. 1538 stává městským duchovním a kazatelem. Pak je ze Ženevy vyhoštěn, ale v r. 1541 se do Ženevy vrací a pokračuje ve své kazatelské činnosti. Stává se i činitelem veřejným, protože se svým vlivem pokoušel naplnit Boží správu v městském uskupení. Vytvořil i soustavu svých reformních názorů, které se v převážné části liší od Zwingliho (ale v otázce poslední večeře Páně se dotýkají).

• Kalvín přišel s názorem, že víra je pro člověka dar. Víru nelze nalézt, nelze se jí dopracovat, je jen možnost, že se v člověku probudí, zrodí.
• teorie o predestinaci = předurčení, která říká, že každému člověku je dáno od Boha, zda bude spasen nebo zatracen. Je to tudíž rozhodnuto předem.
• Kalvín se domnívá, že přítomnost Krista na poslední večeři Páně je skutečná.

Kalvínova reformace pronikla hlavně do Francie, a tam vytvořila kalvinistický proud. Jeho příslušníky jsou hugenoti. V letech 1562 – 1598 docházelo k bojům mezi katolíky a hugenoty. Nejkritičtější střet byl po Bartolomějské noci z 23. na 24.8.1572 (předcházela svatbě královského páru). K dočasnému uklidnění náboženských poměrů dochází v r. 1598, kdy byl vydán edikt nantský. Ten zrovnoprávňoval náboženství ve Francii.