Anglikánství, jeho historické souvislosti a odlišnosti od katolictví

Vedle velkých reforem německých a švýcarských, časově paralelně, vzniká v Anglii anglikánství, které nemá stejné ideové příčiny a náboženské důvody. Bývá do vzniku těchto nových soustav zařazováno, ale není reformní a neliší se od katolictví fundamentální podstatou. Jeho specifikum je dáno spíše záměry personálními, osobnostními. Podstatu a vznik anglikánství odvozujeme z panovnických záležitostí anglických 16. století.

Jindřich VIII. 1509 – 1547 završoval svou vládou anglický panovnický absolutismus. Po několika letech odstupu od války růží chtěl poměry v Anglii zklidnit a urovnat. Anglie v té době trpěla absencí šlechtického stavu. Přidávají se záležitosti osobnostní, na jejichž konci je vznik anglikánství. Na poč. 30. let 16. stol. se rozhodl rozvést se svou ženou Kateřinou Aragonskou, s níž měl dceru Marii. O rozvod požádal papeže Klimenta VII.; k rozvodu byl tlačen svou milenkou Annou Boleynovou. Papež na poč. r. 1531 rozvod zakázal.

Jindřich VIII. se začal orientovat jiným směrem – rozešel se s Thomasem Moorem, papeže neuposlechl a svůj vztah s Annou neskončil. Bylo mu vyhrožováno papežskou klatbou, ale on se r. 1533 s Annou Boleynovou ožení. Oddá je anglický primas arcibiskup Gran Meer. V červenci 1534 je nad oběma manželi vyhlášena klatba. V září 1534 se z tohoto manželství narodí dcera Alžběta.

4.11.1534 Jindřich VIII. vyhlásí supremát – své přívržence vyčlení z katolického proudu, ustaví anglikánskou církev a sám se prohlásí za její hlavu. Odstartuje tak tendenci anglikanizace země. Anna je v těchto snahách zcela nekompromisní. Angličané musí od této chvíle přísahat na věrnost anglikánství a na spřízněnost a věrnost Alžbětě. Pro Anglii to znamená, že se nábožensky rozdělí na anglikánství, jehož hlavním centrem je Westminsterské opatství v Londýně, a na proud katolický, jehož centry jsou katedrála v Canterbury a katedrála sv. Pavla v Londýně. Dokladem toho, že mezi anglikánstvím a katolictvím není velký rozdíl je to, že pastoračně a liturgicky jsou si oba proudy podobné, mešní rituál je shodný. Rozhodující rozdíl je v hlavě církví – hlavou anglikánství není papež, ale anglický král, sídlem není Vatikán, ale Londýn. Velké obřady bývají v anglikánství zakončeny anglickou hymnou.

Takovéto náboženské rozštěpení země přineslo i komplikace politické. Po smrti Jindřicha VIII. v letech 1547 – 1553 vládl král Eduard VI., ale po r. 1553 se o moc začaly prát nevlastní sestry Marie a Alžběta. V letech 1553 – 1558 vládla Marie Katolická – byla katolického vyznání. Říkalo se jí i Marie Krvavá, protože krvavým způsobem obnovovala katolictví a anglikánství se snažila vytěsnit. V letech 1558 – 1603 vládne Alžběta I. – zemi anglikanizuje, svou moc velmi upevní. Zaznamená i úspěchy zahraniční – porazí španělskou armádu. Po ní nastupují Stuartovci. Její vláda se nazývá dobou alžbětinskou. Náboženský konflikt ovšem vyřešen není, vyvrcholí v podobě anglické buržoazní revoluce, měla znaky náboženských rivalit. Jedním z proudů řešení byla i emigrace – hlavně independenti.