První triumvirát v Římě

Rok 70 př.n.l. je výchozím časovým bodem v poslední vývojové etapě římské republiky. Konzuly se stávají Pompeius a Crassus. Pompeius celá šedesátá léta cíleně usiluje o získání rozhodujícího vlivu, aby veškerou moc strhl na sebe. Po získání mimořádných pravomocí se vypořádal s piráty a došlo i k boji s Mithradatem. V r. 64 př.n.l. vtrhne do Sýrie, zvítězí a posílí tak svou moc. Sýrie se stala jeho provincií, stejně jako Bíthýnie a Pontus.

V Římě vzbudilo velký rozruch spiknutí, v jehož čele stál Catilina. Spiknutí odhalil konzul Cicero – znamenitý řečník a spisovatel, „nový člověk“ v řadách nobility. Pompeius se vrátil z východního tažení a v Římě slavil (jako po vítězstvích v Africe a Hispánii) již třetí triumf. Z obavy před růstem jeho moci ve státě senát přijal opatření, která omezovala Pompeiovu moc.

To přimělo Pompeia k tomu, že r. 60 př.n.l. uzavřel tajnou dohodu s Crassem a s Gaiem Juliem Caesarem, tzv. první triumvirát. Na poradě v Luce v r. 56 př.n.l. si rozdělili oblasti své působnosti. Pompeius se stal správcem v Hispánii, Crassus byl poslán do východních oblastí římské říše a Caesar měl moc nad západem a severozápadem Evropy. Caesar se rozhodl svůj vliv nejen upevnit, ale i rozšířit. Po uplynutí konzulátu se stal správcem Předalpské Galie a Narbonské Galie. V 50. letech př.n.l. bojoval proti Helvetiům, poté proti Belgům a později se Římané zmocnili Aquitanie. V r. 53 př.n.l. podnikl výpravu za Rýn. Římskou moc měla rovněž demonstrovat krátkodobá vylodění římského vojska v Británii v letech 55 a 54 př.n.l.

Na přelomu 50. a 40. let př.n.l. dojde k vnitřnímu sporu mezi triumviry, k boji o moc. V r. 53 př.n.l. utrpěl Crassus zdrcující porážku v boji proti Parthům a při ústupu byl zabit.

Pompeius začal provádět další z jeho pokusů o upevnění své moci v Římě, chtěl se Říma zmocnit. Když to Caesar zjistil, přestoupil v lednu 49 př.n.l. říčku Rubico – prý se slovy „Kostky jsou vrženy“ – která oddělovala Předalpskou Galii od Itálie. Snadno se zmocnil Říma a pak ovládl celou Itálii. Pompeius tím byl překvapen a utekl. Caesar v r. 49 př.n.l. porazil Pompeiovu armádu v Hispánii a v r. 48 př.n.l. v Thessalii. Pompeius uprchl do Egypta, ale byl zavražděn dříve, než mohl vstoupit na egyptskou půdu. Krátce nato dorazil do Egypta Caesar a ve sporu o egyptský trůn zasáhl ve prospěch královny Kleopatry.

V Malé Asii se mezitím snažil těžit z občanské války v římské říši Farnakés, syn pontského krále Mithradata. Caesar ho však porazil a své snadné vítězství prý oznámil do Říma sdělením Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem = veni, vidi, vici

V r. 46 př.n.l. nastává boj o africké území a v r. 45 př.n.l. dochází k opětovným bojům v Hispánii. Četná vítězství a likvidace odpůrců umožnila Caesarovi vytvořit diktátorský režim. Caesar byl nesporně předním Římanem, pocházel ze starého patricijského rodu Juliů, byl právník, vojevůdce i spisovatel. Napsal dílo Zápisky o válce galské. Měl rád moc pevně v rukou a pro její získání vedl řadu vítězných válek. Budoval si v Římě diktátorský režim s absolutními právy a nepomýšlel na to, že by se funkce vzdal. Svými lidmi obsadil vysoké úřady v Římě i provinciích. Založil dvě provincie – Kartágo a Korint. Svým bojovníkům rozdal půdu jako vděk za pomoc ve válce. Díky němu byl zaveden tzv. juliánský kalendář.

Proti jeho pojetí vlády vznikl v části společnosti odpor, a proto byl 15.3.44 př.n.l. zavražděn. Na vraždě se podíleli praetoři Gaius Cassius Longinus a Marcus Junius Brutus. Poslední slova Caesarova byla I ty Brute (...jsi mezi vrahy).

Mezi historiky převládl názor, že Caesarův režim se stal předlohou pro příští římské režimy a podle jeho jména Caesar = císař bylo odvozeno pojmenování příštího režimu – císařství.